Splněný sen: Krize!
Promiňte Gripáci, že jsem ten článek ještě nenapsal, ale měl jsem k tomu své důvody. První důvod byl čas, kterého bylo v poslední době míň než jsem si myslel a další důvod bylo to, že jsem na to neměl náladu.
Jednou za čas na někoho přijde krize, ať už s přítelkyní, ve školy nebo prostě jen doma s nějakým rozdělaným projektem. A to nastalo přesně u mě. Neměl jsem na to náladu, neměl jsem nějaké nadšení pro to. Tak jsem si v hlavě prostě říkal:,,Na co to na tom budu dělat, když teď nemám na to náladu, akorát ta práce bude stát za kulový“, a toto jsem si říkal nějakou dobu. Místo Ládi jsem si dával dohromady mého Pionýra na závody, který byl v žalostném stavu po závodech v září. Toho se mi podařilo dát do celkem pěkného stavu, že by se sním mohli opět zajíždět nějaké lepší výsledky. Ale o Pinckovi to vlastně není tento článek, když budete chtít, tak Vám o něm napíšu zvlášť jak jsem se k tomu dostal a mnoho dalších věcí….
Teď jdu přímo k věci. Byl jsem na besedě s jezdci rally. Tam jsem se bavil o Ládi s jedním nejmenovaným jezdcem, který patří mezi TOP u nás. Po rozhovoru sním jsem začal zvažovat o změně vozu. Tak že jsem začal shánět něco jiného. Představa byla o Feldě nebo třeba o Saxu VTS, což by bylo velice pěkné na vrchy. Ale když bych vrazil peníze do VTS, tak bych to měl jako osobák v 18 letech. Teď se naskýtala otázka.. Jak skloubit závody a ježdění po městě jedním autem? Rám na normální ježdění mít nemůžu. Tím pádem odpověď je jasná. Nejde to nijak skloubit.
Poslední středu před prázdninami jsem si byl sednout na Rožátov, kde se sešla výborná sestava v podobě Milana Hauera, Uctívače, Vlastíka Resla, Honzy Skořepy a Jirky Žambokretský. Poslední dva zmínění jsou spolubydlící na intru. Po rozohovoru s Milanem jsem dostal chuť dodělat auto. Hned Vám řeknu několik důvodů proč. To auto bude u nás jedinečné, pokud se ovšem ho podaří udělat. Na jedné ruce napočítám kolik Žigulů 2101 jezdí u nás závody do vrchu. Já teda o žádném nevím, kdyby jste věděli o někom, tak to napiště prosím do kometářů pod článek. Další věcí je to, že možná nebudu konkurovat autům ve třídě, to jsem bral jako nevýhodu, že neuvidím ten progress co sem udělal třeba za rok. Po pořádném vysvětlení od Milana jsem si uvědomil, že ten progress uvidím. Možná ne ani tak na výsledku, spíš na dosaženém čase na dané trati.
V sobotu, první víkend prázdnin jsem na autě opět začal dělat. Motor je připravený na vyndání a převodovka rovněž. Bohužel nejsou finance na vyrámování auta a nastříkání, tím pádem nespěchám ani na vytažení motoru. Během prázdnin bych chtěl auto rozšířit a oškrabat gumoasfalt zespod, protože každý gram hraje svou roli jak jistě mnozí z Vás víte. Teď už ale k tomuto více psát nebudu a nechám si to na příští článek. Díky Gripáci za mnohé názory od Vás a hezký zbytek dne!!! 🙂
