Rozhovor: Jan Šlehofer
Připravil jsem si pro Vás rozhovor s Janem Šlehoferem, který patří mezi velice zkušené jezdce rally.
Letos jsi jel pouze Hustopeče se Škodou Fabia R2 a nedokončil jsi kvůli prasklému bloku motoru. Pojedeš příští rok nějaké závody?
„To je otázka, kterou si někdy sám dávám i dvakrát denně. Tou správnou otázkou však je, zda se vůbec podaří nějaké závody zorganizovat. Situace v rally není vůbec jednoduchá a já přeji všem pořadatelům, aby vše organizačně zvládli a podařilo se jim uskutečnit kvalitní podniky. Co se mě týče, jsem vázán smlouvou, která mě trochu svazuje ruce, ale věřím, že se v letošní sezóně na start postavím. Dlouho jsem závodil pod něčí záštitou a nepřinášelo mi to příliš radosti, jelikož nikdy nebylo vše úplně dobře. Tudíž bych chtěl závodit pouze pro radost, bez intrik a bez nátlaku na výsledky. Na to se velice těším a věřím, že se to podaří. Za možnost závodit v Hustopečích velice děkuji Jirkovi Mášovi a všem, kteří za tímto projektem stáli. Mrzí mě, že jsme takto předčastně odstoupili.“
Jak vzpomínáš na začátky své závodní kariéry?
„Ikdyž si nemyslím, že jsem úplně starý chlapec, paradoxně mám ve svém věku odjeto poměrně dost závodů. Začínal jsem závodit na motokárách, což byly skvělé začátky. Byli jsme malí nezkažení kluci, mezi kterými se nevyskytovala žádná zákeřnost a panovala přátelská atmosféra. V depu byla skvělá parta, což se bohužel postupem času začalo měnit v rivalitu a hon za penězi. I přesto si vzpomenu na několik lidí, kteří mi přirostli k srdci. Těmi jsou například rodina Dostálova. Dále Viktor Wágner, který měl našlápnuto do MS v rally. Nesmím opomenout ani Libora Tomana, s jehož působením v kartingu dosáhl velmi vysoko. Sport je bohužel hodně pomíjivá věc. Jednou jsi nahoře, což může trvat třeba deset let a vzápětí o tobe za pár dní nikdo neví. Proto všichni, kteří mají tu chuť dát do něj svůj čas a finance, mají můj velký respekt.“
Hodně tvých úspěchů souvisí s týmem ROTO Plzeň, jak na tento tým vzpomínáš?
„S týmem Roto jsem začal spolupracovat v roce 2007 poté, co si nás pan Svoboda vyhlédl na Rally Šumava. Zde jsme startovali s hondou týmu Sparow. Bylo to zcela nové a perfektně připravené auto. Jízda s ním mi velice „chutnala“ , a tak jsme se Zbyňďou celkem „seli hrách“ 🙂 Výsledkem pak bylo patnácté místo absolutně a nabídka týmu Roto na vůz S1600. Chvíli jsme se učili a přišla zlomová sezóna 2008, kdy jsme jeli „velký mistrák“ a mohli získat titul ve dvoukolkách. Překážkou však bylo, že nám tento úspěch někteří nepřáli a u stolu učinili zcela jiné rozhodnutí. Nejvíc ale vzpomínám na dobu, kdy jsme s fiatem spolu s týmem Roto absolvovali závody v zahraničí v rámci Mitropa cupu. Je škoda, že jen málo lidí ví, jak velký úspěch pro Českou republiku zde měla naše účast spolu s Davidem Tomkem a Jirkou Tošovským. Zvítězili jsme v Poháru národů a tím se zapsali do dějin více než padesátiletého šampionátu. Odměna pro tým byla v podobě zamítnutí žádosti o reprezentaci. Za ta léta, kdy se v rally pohybuji, jsem se naučil držet jazyk za zuby, proto si některé skutečnosti a jména s nimi spojená nechám pro sebe a v záloze na den, kdy budu chtít s rally opravdu skončit. Nyní by moje vyjádření mohlo poškodit i lidi, které mám opravdu rád. Jen jednu věc si dovolím, a to zopakovat slova Honzy Škalouda: „Pojďme už s tím něco dělat.“
Když jedu na závody, tak tě často vidím v týmu Jana Sýkory. Jakou máš funkci? 🙂
„Myslím, že funkci zde žádnou nemám. S Honzou se známe od samého začátku, kdy jsem do rally vstoupil. Oba jsme jeli v Pačejově svůj první závod a startovali hned za sebou. Martinka se Zbyňďou se v „časovkách“ radili, kdo má v kolik dávat kartu. Když se Honzík dozvěděl, že jsem byl v Rotu odvolán, vzal si mě pod svá křídla a dal mi alespoň možnost svézt se v jeho tréninkovém Evo 9 v roli špiona, kdy jsme kontrolovali rozpis spolu s Jardou Houbou. Právě díky celému týmu Sýkora racing jsem na závody jako takové úplně nezanevřel. Také jsem odjel několik kopcových závodů s Tomášem Kučerou, což me velice baví. Vše je zde o velké pohodě a Tomáš dělá velké pokroky. Takže jsem vlastně v tomto kolotoči stále. Závodění bylo po dlouhá léta celý můj život. Já a celá moje rodina jsme mu podřídili spoustu času a vložili do něj hodně sil, tudíž je těžké z něho najednou vystoupit. Proto jsem rád, že mohu někomu fandit a být u toho, když se zrodí úspěch a to mě baví. Je to stejný pocit, jako bych sám závodil. Takže Sejdo, Bohumíro, Martinko a Dortíku, ještě to se mnou vydržte . :-)“
No a poslední otázku dám takovou soukromější. Jak trávíš svůj volný čas?
„Svůj volný čas trávím na FB dopisováním si spolu s Martinem Hudcem, který mi radí, jak startovat motorku a jezdit na ní. Dále samozřejmě s mojí láskou Martinkou Škardovou, která to se mnou nemá lehký a děkuju jí za to, že to se mnou vydrží. Je to anděl a má svatozář (to vymaž, chiii) Na závěr bych chtěl všem popřát mnoho úspěchů v Novém roce a ještě jednou děkuju Martince za opravení tohoto díla 🙂 .Mějte se Šleha. „
Foto: ewrc.cz , Facebook Jana Šlehofera
