Je veřejným tajemstvím, že nikdo nejezdí podle předpisů. Já je nedodržoval ani v autoškole.

Tento článek nikoho nenabádá k porušování pravidel silničního provozu. Stejnak je nikdo nedodržuje.

Když jsem dělal autoškolu, tak jsem se docela nasmál. Kroutím knedlíkem od doby, kdy dosáhnu na pedály, takže jsem se na silnici setkal snad se vším, nicméně autoškola mi ukázala, že to tak ještě není. Hned první jízdu v Mazdě 3 s motorem 1.6 TDi jsem nepochopil. To auto je docela hezké, ale motor je takový ten typ ,,stojím málo a jezdím kurevsky pomalu“. S tím jsem se nemohl smířit a tak jsem ho drtil, jak to šlo. Jednička k omezovači, meziplyn, bum a dvojka. Autoškolák mi jenom řekl, abych držel volant oběma rukama. Jen se směji a opakuji to až do vesnice, kam jsme jeli, abychom se vyměnili s jednou holkou. Přijedu, sedám si dozadu a holčina mi říká, že má před závěrečkama a má to všechno naučený. Nekomentuji to a raději se připoutám.

Jedeme a na silnci v dálce se objevil ježek. Autoškolák povídá: ,,Prosím tě, pomalu ho objeď.“ Holka nestačí ani říct cože a bum. Autoškolák: ,, Ty krávo pitomá, teď mám podvozek zasranej vod jeho střev.“ Smíchy se válím na zadních sedačkách. Ta holčina prý závěrečky stejnak udělala. Asi ježci byli doma. Po pár jízdách jsem ukecal autoškoláka, že se chci projet hodně daleko. Vyrazili jsme tedy daleko pro jeden speciální nákup. Jeli jsme pro nutrie. Já předtím nikdy nutrii neviděl a myslel jsem, že to bude nějaký roztomilý chlupatý zvíře. Místo toho proti mne vylezla obrovská krysa, která vypadala, že si mne dá k obědu. Skočil jsem do auta a vytočil jsem okna. Když se autoškolák přestal smát, naložili jsme je do auta a vyrazily. Autoškolák mi povídá: ,, Hele, já na tý schůzce musím být v 14:00, tak na to dupni.“ Nic jsem nenamítal. Na dálnici asi po hodině jízdy mne už bolela noha, jak jsem stabilně udržoval plyn v 130 km/h. Diesel se nadechne a už letíme 140, 150 a na 160 km/h mne autoškolák zastaví, protože nad 160 km/h nám může už odlítnout nápis ,,autoškola“ na střeše.

Když jsme jezdili v Praze, to byla exkluzivní jízda. Semafory hrály všemi barvami ve všech směrech a vždycky když jsem nevěděl kudy kam můžu jet, tak se autoškolák rozhlídnul a když neviděl tramvaj řekl mi, ať jedu. Takovýhle historek mám mraky. Ovšem není na tom nic špatného, že jsem v autoškole porušoval předpisy. Porušuji je i v reálném životě. Třeba místo 50 km/h ve městě jedu 60 km/h nebo 70 km/h podle nálady a podle toho, co řídím. Ale je to dobře. Můj bláznivý autoškolák mne naučil tak rychle reagovat ve vysokých rychostech, že už několikrát se mi to hodilo. Podle mne by se v autoškole mělo jezdit ne podle předpisů, ale hodně rychle. Navíc kdyby chtěl celý svět jezdit podle předpisů, tak žádná auta nepojedou nad 130 km/h. Takže kdyby mne chytili, když jsem jel 280 km/h po dálnici ve Ferrari F430 minulé jaro, tak jsem mohl říct, že jsme se tohle učili v autoškole. A vy víte, že nekecám.

                                                                                                                              Petr,,Grip Stig“ Horáček