#GripTrip se Škodou Octavia: I po opravdu hodně kilometrech se na ní chyby hledají těžko

Dnes se naposledy vrátíme k našemu druhému letošnímu GripTripu, který vedl do Španělska (hlavní článek o cestě zde). Slíbili jsme vám totiž, že vám řekneme, jak vnímáme Octavii po tolika kilometrech. A taky, že řekneme, jak se nám jelo zpět. Pojďme se do toho tedy pustit. Psát test na Octavii není jednoduché. Polovina národa v ní jezdí a testu na ní existuje nespočet. My jsme s ní najeli ale opravdu hodně kilometrů, konkrétně více než 3 500 kilometrů. Ještě než si řekneme, jak se nám po takové porci kilometrů za 10 dní Octavia Combi líbí, je třeba si říct, co jsme vlastně měli za verzi.

O pohon se staral v našem případě dvoulitrový diesel o výkonu 110 kW a točivém momentu 320 Nm. Motor poháněl přední kola skrze šestistupňové DSG. Zrychlení z nuly na sto je otázkou 8,7 vteřin a maximální rychlost je 213 km/hod. Námi testovaný exemplář byl ve výbavě Style, i ta ovšem neobsahuje v základu vše, co naše auto mělo. Výjmenovat celou výbavu naší Octavie by zabralo opravdu hodně času. Lepší tedy bude říct, že chyběl akorát adaptivní tempomat a rozpoznávání dopravních značek.

Teď už k těm dojmům. Začněme motorem, který nabízí dostatek výkonu v naprosté většině situací. Neztratí se ani na německé dálnici ve vyšších rychlostech a má velmi kultivovaný chod. Snad akorát pružné zrychlení ve vyšších rychlostech je už trochu pomalejší. Z krizové situace na křižovatce ale vystřelí opravdu rychle. Šestistupňové DSG řadí bleskurychle a je naladěné překvapivě spíše pro dynamičtější jízdu. Akorát při popojíždění v koloně je trochu nervózní a s autem škube. Za jízdy se vám ovšem nikdy nestane, že by převodovka nevěděla, co zařadit. Na dálnici by pak mohla být spotřeba ještě nižší, když by převodovka měla sedmičku. I tak se ovšem spotřeba na dálnici pohybuje okolo 5,5 l/100 km. Se zpětnou vazbou z řízení, jak už je dnes zvykem, nelze počítat. Skvěle je naladěný i podvozek, který výborně tlumí nerovnosti a zároveň je dostatečně stabilní i při dynamické jízdě. Interiér je naprosto precizně sestavený a stěžovat si můžete akorát na pár levnějších plastů. Vnitřek samozřejmě vypadá tak dobře díky bohaté výbavě. V nejlevnějších verzích už tak hezky nevypadá, ale sestavený je dobře ve všech.

Je tedy vůbec něco špatně na Octavii? Dovolím si tvrdit, že auto již potřebuje facelift, který by trochu osvěžil vzhled auta. Modernizace by však měla dorazit již příští rok. A pak mi vadí dvě věci uvnitř – ovládání tempomatu na páčce blinkrů není nejideálnější, mnohem lepší by to bylo na volantu. V kapličce přístrojů pak chybí kontrolka světel, takže nevíte, kdy je systém automaticky pustil a kdy ne. Zřejmé je to až z otočného ovladače vlevo pod volantem, ale na ten se za jízdy není příliš bezpečné dívat. Poslední výtka pak patří k aktivním bi-xenonovým světlometům. Aby se natáčely rychle a svítily dle mých požadavků, je třeba je nastavit do sportovního režimu. Pokud to neuděláte, tak jsou na můj vkus pomalé. Pokud chcete velký dojezd, tak si rozhodně nekupujte nezávislé topení, které zmenší nádrž. To je ovšem vše, co lze Octavii vyčíst. A je třeba říct, že to nejsou žádné velké chyby. Škodovce se prostě podařilo postavit auto, které vás sice ničím extra nepobaví, ale jako rodinný vůz je Octavia téměř dokonalá.

A co ta cesta zpět? Cestu tam jsme zvládli za 16 hodin a 26 minut, jestliže počítáme čistý čas jízdy. Zpět jsme jeli 18 hodin a 22 minut, takže zhruba o dvě hodiny déle. K tomu je potřeba připočíst ještě dvě hodiny, které jsme strávili na benzínkách čerpáním a kupováním jídla. Všude bylo šíleně moc lidí.