Vzpomínáme na Miru Fajkuse…

Dnes jsou to právě 4 roky co tragicky zahynul, můj kamarád, kolega, konkurent a skvělý člověk Miroslav Fajkus. Jeho posledním nedojetým závodem se stala Náměšť nad Oslavou, která se jede tento víkend. Připomeňme si jeho sportovní úspěchy. Míro chybíš nám…

Miroslav Fajkus – Faja

* 12. 1. 1965 – 4. 5. 2008

První start: 1989

Dosažené výsledky:

1995

Mistr ČR E-1600

1996 až 1999 

Vicemistr ČR E-1600

2002

Česká trofej sk.E – 3.místo

2002

Česká trofej sk.E – 3.místo

2003

MČR – 7.místo, sk.E2 – 3.místo

2004

MČR – 5.místo, sk.E2 – 3.místo

2005

MČR – 3.místo, sk.E2 – 2.místo

2006

MČR – 4.místo, sk.CN – 2.místo

2007

FIA Challenge – 3. místo

Již od 10-ti let mě provázel zájem o automobilový sport. Od 15-ti let se věnuji práci kolem závodních vozů, zpočátku jako mechanik. V roce 1989 jsem založil svůj vlastní tým a zakoupil vůz Formule ŠKODA MTX 1-05, se kterým jsem se zúčastňoval Mistrovství České republiky v závodech do vrchu. V dalších letech následovaly mírné úpravy tohoto vozu a účast v závodech do vrchu a na okruzích.

     

V roce 1994 jsem se zúčastnil několika závodů na okruzích s monopostem Adolfa Fešárka pro třídu E1600.

    

V roce 1995 jsem od Čechoameričana Tomáše Šedivého zakoupil formuli RALT RT5 VW s obsahem motoru 1600. S tímto vozem jsem se velmi rychle sžil a začal obsazovat přední postavení na všech svých startech. Velmi silný motor dával vozu potřebnou dynamiku, což se projevilo například v sezóně 1996, kdy se mi s tímto vozem podařilo zvítězit v Mistrovství České republiky ve třídě E-1600. Následovaly i další úspěchy, např. ve Šternberku, kde se mi podařilo porazit i daleko silnější soupeře a vytvořit tak rekord trati ve třídě E-1600. V roce 1999 jsem usoudil, že pro můj další jezdecký růst je potřeba techniku omladit a svého RALTA jsem prodal. Za pět let mého závodění s tímto vozem se mi podařilo získat 72x umístění na stupních vítězů.

      

V roce 2000 jsem v Rakousku zakoupil monopost DALLARA F393 OPEL, který byl v následujícím roce kompletně repasován a týmem pečlivě připraven na úspěšné starty v Mistrovství Evropy a České republiky v závodech automobilů do vrchu. S tímto vozem jsem postupně absolvoval sezóny 2001 – 2004. DALLARA procházela neustálým vývojem s jediným cílem – dovést tento vůz k dokonalosti. Za dobu mého působení s DALLAROU na závodních tratích jsme s týmem prožívali doby radostné, častá umístění na stupních vítězů, ale i smutné, kdy došlo např. k destrukci motoru nebo k několika haváriím. Naštěstí vždy s dobrým koncem. Všechno zlé bylo pro něco dobré a každý nedokončený závod byl impulsem k dalšímu vylepšování vozu. Tato vylepšení se týkala podvozkových částí s cílem zlepšení jízdních vlastností, dále byl neustále vyvíjen motor a v neposlední řadě i aerodynamika a celkový vzhled vozu.

      

Splněný sen v podobě vozu nejvyšší kategorie se mi podařilo zrealizovat v roce 2006, kdy jsem usedl do spideru Lucchini P3-95M. Ano, přešel jsem z monopostu do prototypu a tento přechod pro mě byl velkou výzvou. Lucchini pocházela od Slováka Petera Ruisla, ale jejím prvním majitelem byl Jiří Mičánek, který sní objížděl v sezónách 95-97 závody mistrovství Evropy. Po deseti letech závodního života již měla „Lukinka“ lecos za sebou, ale celému týmu rychle přirostla k srdci. Věřím, že jsem během dvou sezón za volantem zpívající Lucchini nadchl nejednoho fanouška. Velkou událostí mé závodní kariéry byl zisk reprezentanta České republiky pro sezónu 2007. S Lucchini jsem se vydal do boje o pohár FIA Challenge. Hned v prvním závodě v chorvatském Svetem Dujamu se mi podařilo vyhrát absolutně a navíc jsem se stal držitelem traťového rekordu. Spolu s celým týmem jsme měli velkou radost i z následujícího závodu ve slovinské Sevnici. Tam jsem získal třetí místo v absolutním pořadí. Během mé první evropské sezóny jsme s týmem zavítali na řadu evropských kopců. Nadchla mě především „horká“ italská půda v Gubbiu nebo Pedaveně, ale i nádherný kopec ve slovinské Rogle. V první reprezentační sezóně jsme nakonec získali 3. místo v poháru FIA Challenge a svým výsledkem jsem si zajistil reprezentaci i pro rok 2008.

      

Snaze o co nejlepší umístění se podřizuje práce celého týmu. Tímto bych chtěl poděkovat za obětavou práci všem členům a příznivcům našeho týmu a rovněž všem našim sponzorům, bez jejichž podpory není možné tento sport provozovat.