Nový Land Rover Defender vs. skutečný tankodrom
V lednu 2016 automobilka Land Rover vyrobila poslední původní Defender, jehož historie sahá až do roku 1948. Své dnešní jméno však britský off-road získal až v roce 1990, předtím byl vůz označován pouze podle délky rozvoru a série. Když tedy startovala výroba před 72 lety v Solihullu neslo auto jméno Land Rover Series I. K začátku výroby se vážou dvě zajímavosti – v poválečné Británii byl nedostatek oceli a naopak byl nadbytek hliníku, ze kterého se během války vyráběly trupy a křídla letadel, takže proto byl Land Rover z hliníku a hranatý, jelikož tak bylo ohýbání hliníku nejjednodušší. A zelenou barvu auto pak mělo nejčastěji zase proto, že vojenské zelené byl také přebytek. Do konce výroby se pak vyrobilo více než dva miliony modelů Series a Defenderů. Vůz získal během výroby mnoho ocenění a vlastnila ho také řada osobností – například britská královna či Steve McQueen.
V září 2019 pak Land Rover představil na frankfurtském autosalonu zcela nový Defender. Nový off-road od Land Roveru vychází z konceptu DC100 a rozhodně tu nemůže být řeč o tom, že se jedná jen o upravený starý Defender. Land Rover na to šel jinak než Mercedes se svou třídou G a vytvořil zkrátka úplně jiné auto, které ale některými pěknými detaily odkazuje na svého předchůdce. Všimněte si například siluety vozu, malých okének na bocích zakulacené střechy, rezervy na zadních dveřích či specifických zadních světlometů.
Jedno ale zůstalo při starém – Defender se bude vyrábět v několika délkách. Aktuálně jsou verze dvě (v budoucnu by měla přijít ještě třetí). Kratší varianta označená číslem 90 má na délku 4 323 mm (4 583 mm s rezervou) a pouze troje dveře. Díky tomu, že vpředu ale mohou sedět i tři lidé, tak odveze celkem až šest lidí. Delší pětidvéřová verze označená číslem 110 má na délku 4 758 mm (5 018 mm s rezervou) a je nabízena v pětimístné, šestimístné i sedmimístné variantě. Radikální změny také nastaly co se týče techniky. Pryč je žebřinový rám, jelikož nový Defender stojí na hliníkové platformě D7x. Defender se tak přiblížil blíže k vozům kategorie SUV a výrazně se zvýšil komfort jízdy. Automobilka ale chystá také pracovní verzi a auto je možné koupit dokonce i na bílých 18palcových plecháčích. A jak si řekneme dále, tak v terénu toho Defender zvládne pořád vážně dost.
Land Rover mě a kolegu Daniela Nováka totiž pozval na testování nového Defenderu na jihlavský tankodrom. V tomto článku si tak popíšeme terénní výbavu a schopnosti nového off-roadu. Defender máme zamluvený také na klasický test (benzínovou i naftovou variantu), kde si pak probereme běžný život s Defenderem či jeho zbrusu nový interiér, který se změnil ještě více než exteriér. Na tankodromu nás čekal přibližně hodinový okruh a instruktor na sedadle spolujezdce, který dohlížel na to, abychom v terénu neprovedli žádnou botu. Pro terénní dovádění jsme si vybrali nejsilnější benzínovou variantu, které automobilka říká P400. Pod kapotou námi zkoušeného vozu je tedy mild-hybridní řadový šestiválec s výkonem 400 koní a točivým momentem 550 Nm. Zajímavé na tomto motoru je, že kromě turbodmychadla typu twin-scroll používá také elektricky poháněný kompresor. Výsledkem je zrychlení z 0 na 100 km/h za 6,1 sekundy, takže s tímto Defenderem i na silnici ujedete většině aut. Motor, stejně jako všechny ostatní nabízené motorizace, spolupracuje s osmistupňovou automatickou převodovkou ZF, která pracuje perfektně.
Standardem je pak pochopitelně pohon všech kol, redukce a samosvorný mezinápravový diferenciál. Doobjednat si lze pak samosvorný diferenciál také pro zadní nápravu, kterým je vybaven námi zkoušený kousek. Důležitým prvkem pro jízdu v terénu je dále systém Terrain Response 2, který umožňuje si auto na dotykové obrazovce nastavit přesně podle povrchu pod vámi. Již světlá výška vozu napovídá, že nový Defender jen tak něco nezastaví. Se vzduchovým podvozkem, kterým je naše auto vybaveno, lze podvozek zvednout až na 291 mm. Vůz vybavený pouze klasickými vinutými pružinami má podvozek vysoký 226 mm. Výhodou moderního vozu pak je to, že jízdu v terénu ulehčují kamery kolem celého vozu. S výstupem z kamer navíc systém umí krásně pracovat a za opravdu užitečnou po projetí tankodromu považuji funkci „průhledné kapoty“, díky které vidíte „skrz“ auto. Mezi další moderní vychytávky pak patří senzor, který měří hloubku vody pod vámi. Brodivost nového Defenderu je přitom až 90 cm. Auto umí dále změřit také úhel náklonu. V terénní výbavě pak pochopitelně nechybí třeba ani asistent pro sjíždění kopců.
Na vytyčeném okruhu na tankodromu jsme si vyzkoušeli průjezd hlubokými loužemi a bahnem, boční náklon, křížení náprav i přejezd nehezkých terénních nerovností a kamení, jak si můžete sami prohlédnout v bohaté fotogalerii na konci tohoto článku. Nový Defender potvrdil to, co dávaly tušit technické údaje – jen těžko ho něco v terénu zastaví, stejně jako předchůdce. Rozhodně se tedy není třeba obávat toho, že by auto jakkoliv vyměklo co se týče schopností. Na rozdíl od původního Defenderu ovšem můžete terén projet v naprosté pohodě, bez námahy a řídit můžete skoro jen malíčkem. Musím tedy říct, že ještě více než nekompromisní schopnosti Defenderu, mě překvapilo, jak komfortně, tiše a lehce je schopen projet místy, ve kterých bych měl problém stát na vlastních nohách. Komfort je na tak vysoké úrovni, že si skutečně dokážu představit, že si spolujezdec dá během průjezdu těžkým terénem „čaj o páté“ a nevylije ho na sebe.
A teď Danielovo postřehy:
Mám rád netradiční výzvy, takže pozvánka na ježdění s novým Defenderem s dovětkem „nezapomeňte si vzít holinky“ mě naplnila očekáváním a tento nezvyklý módní doplněk jsem si obratem zakoupil. Sice jsem holiny musel vzadu nastříhnout, aby se mi tam vešla má pěstěná lýtka horského pěšáka a pak také skoro nešly sundat, ale nabyl jsem dojmu, že jsem patřičně vybaven překonat všemožné nástrahy Rančířovského tankodromu (to je u Jihlavy, což je zhruba uprostřed mezi Prahou a Brnem). Po příjezdu na místo nás uvítaly prapory Land Rover Experience, několik stanů a lokace se vskutku dobrodružnou atmosférou. Následoval krátký briefing a malé překvapení v podobě zdemolovaného Defenderu, což byl stunt car z natáčení nové Bondovky, který se na plátně převalil přes střechu v kotrmelcích. Zajímavé je, že auto nebylo nijak extra modifikováno a zesíleno a přesto po tomto veselém crash testu drželo tvar. Slušný začátek.
Pro první ježdění jsme zvolili benzínovou variantu P400, oblečenou do samohojící matné průhledné fólie, což je prvek z plejády originálního příslušenství, který činí proplétání se mezi větvičkami stromů příjemnějším, protože auto zbytečně neničíte. Vyznačená testovací trať vedla po různých zlomech, hupech, tůních, ve kterých bychom utopili i ty naše holinky dvakrát, kamenitých pasážích, pár míst, kde bychom pěšky chodit opravdu nechtěli a hromady bahna. Na mnoha místech trati byly obrovské úseky plné bahna. Veselé mezihry spočívaly v úsecích, kde bylo potřeba do bahna správně vletět a udělat co největší cákanec a vlny. Po takovémhle blbnutí vám chtě nechtě dojde, že nový Defender je kus fakt bravurně postaveného auta, ale nepřekvapí vás vůbec co všechno zvládne, nýbrž s jakou grácií a jistotou se to odehrává. Vašemu řidičskému umu pomáhají fakt chytré a užitečné kamery, které se intuitivně ovládají a můžete se tak snadno podívat na ten kámen vedle kola co nechcete trefit, zda máte místo na obou stranách auta v těsném průjezdu, co máte pod kapotou a koly za povrch, nebo co vás čeká za horizontem do kterého stoupáte, kam vy zatím nevidíte, ale kamera už ano. K tomu fungující Land Roveří klasika – Terrain Response systém, kde bylo znát, že když někam špatně najedete, auto to „vymyslí“ za vás, prostě si zamkne diferenciál, tady si přibrzdí a vyjede kam si zamanete.
Následně jsme osedlali klasický Defender 110 Heritage Edition, což byla limitovaná edice 400 kusů ke konci produkce, jeden z posledních 400 kusů vyrobených klasických Defenderů. V autě se rázem přesunete o několik mnoho desítek let zpět a přičichnete k atmosféře předmobilového a předinternetového prozkoumávání světa, doby, kdy to bylo jen na vás a vašem umu, kam se vydáte a dojedete. Klasický Defender byl pro spoustu lidí v prozkoumávaném rozvojového světě první auto, které v životě viděli. Byla to jistě krásná doba, ale dnešní svět je mnohem víc probádaný a v rozvojových zemích budou mít občas po kapsách novější mobil, než máme my ve staré civilizaci. Srovnáním klasického a nového Defenderu cítíte zhmotněný pokrok a uplynulé dekády vývoje, cítíte, jak se celé lidstvo posunulo z analogové do digitální éry, i jak se posunuly potřeby lidí, jejich požadavky na prostor a pohodlí a jak nám technologie usnadňují každodenní život. Jízda v klasickém Defenderu v jeho přirozeném prostředí je krásný zážitek, stejně jako koukat se z nového Defenderu na ten klasický při jízdě terénem. Oboje má své neoddiskutovatelné kouzlo, ten nový má ovšem výhodu, že k terénním schopnostem přidává obrovskou porci každodenní použitelnosti, uživatelské přívětivosti a univerzálnosti. Každopádně potulovat se s oběma krajinou a sem tam je při tom vyfotit bylo krásné. U focení došlo i na ty holinky, dokonce jsme jiné posádce našli značku ztracenou v blátě, takže i dobrý skutek jsme vyprodukovali, jako staří průzkumníci…
