Test Toyota Aygo 1.0 VVT‐i: Hravé auto do města

Po čtyřech letech na trhu se nejmenší model Toyoty dočkal v loňském roce modernizace. Aygo se tak nově může pochlubit přepracovanou maskou, novými předními i zadními světlomety či jiným zadním nárazníkem. Změny to nejsou nijak velké, ale když se teď podíváte na starší provedení, tak budete překvapeni, jak moc Aygo prokouklo. Faceliftovaná verze působí mnohem svěžejším a modernějším dojmem. I nadále platí, že se Aygo vyrábí v českém Kolíně společně s Citroënem C1 a Peugeotem 108 a že existuje ve třídvéřové a pětidvéřové variantě.

O pohon malé Toyoty se stará litrový tříválec, který po modernizaci má 72 koní a 93 Nm. Kvůli přísnějším emisním normám se tříválec dočkal nového vstřikování, vyššího kompresního poměru nebo systému recirkulace výfukových plynů. Zapracovalo se i na zlepšení chodu motoru na volnoběh. I přes tyto uprávy je však hned po nasednutí jasné, že jste v městském supermini, protože chod motoru je stále celkem nekultivovaný, ale podobné je to v této třídě u všech konkurentů. Výkonu Aygo nemá na rozdávání, ale do města to bohatě stačí. Jen je potřeba motor pořádně vytočit – vrchol výkonu je až 6 000 ot. min‐1 a maximum točivého momentu je jen o kus níže v 4 400 ot. min‐1. A pokud snad máte pocit, že by auto mělo přece jen jet rychleji, tak zkuste vypnout klimatizaci. Dost možná budete překvapeni, že se dočkáte citelného rozdílu. I když jsme motor nešetřili, tak jsme týdenní testování končili s průměrnou spotřebou 5.8 l/100 km. Mimo město Toyotě brzo dojde dech, stejně to má ale i konkurence.

Benzínový tříválec spolupracuje s manuálním pětikvaltem, nebo s robotizovanou převodovkou. Pokud nutně nepotřebujete automat, tak je první zmíněná volba rozhodně lepší. A navíc je s manuálem Aygo rychlejší – rozdíl ve zrychlení z 0 na 100 km/h je 1.4 sekundy (13.8 s vs. 15.2 s). Za volantem nejmenší Toyoty se budete ve městě pořádně bavit – podvozek auta je totiž mrštný a stabilní. O něco horší je to s komfortem, který třeba taková Škoda Citigo má lepší. Naprosto bezproblémové je pak manévrování a parkování s vozem – všechna parkovací místa jsou najednou obří.

Vnitřek vozu zůstal téměř beze změn. Automobilka zlepšila odhlučnění vozu, které v rámci dané kategorie je opravdu dobré. Na předních sedadlech je překvapivě dostatek místa, pokud ovšem chcete jet ve čtyřech, tak se musí i přední cestující uskromnit, aby se dalo alespoň trochu rozumně vzadu sedět. Obě karosářské verze mají zavazadlový prostor o objemu 168 litrů. Překousnout je třeba levné a tvrdé plasty, nepodsvícená tlačítka na volantu, nekvalitní reproduktory či absenci funkcí, které jsou ve větších autech dnes samozřejmostí. Prvních pár dnů se nám tak stávalo, že jsme nechali puštěná světla, jelikož ona se prostě sama nevypnou ani po uzamknutí. Stejně tak se chová vnitřní osvětlení. Na obranu malé Toyoty je třeba říct, že částečně lze tyto chybky vyřešit paketem Cool & Safe za 20 000 Kč (nelze pro základní výbavu), který obsahuje mimo jiné právě automatická světla se senzorem šera. Pochvalu si naopak zaslouží zpětná kamera a multimediální systém se 7palcovou dotykovou obrazovkou, který je svížný a podporuje rozhraní Android Auto a Apple CarPlay. Za další příplatek dokonce můžete mít bezklíčkové odemykání a startování.

Toyota Aygo je pěkné městské vozítko s vynikajícími jizdními vlastnostmi, nízkou spotřebou a dostatkem výkonu pro jízdu ve městě. Její nedostatky jsme museli zmínit, ale jsou pochopitelné, vzhledem ke kategorii, do které spadá. Nejlevněji Aygo koupíte za 230 900 Kč. Nejvyšší výbava a pětidvéřová karoserie vás vyjde na 295 900 Kč. I ta má ale na Toyotu nezvykle dost příplatků. Rozhodně bychom si připlatili za prodlouženou záruku na 5 let/160 000 km, za kterou chce automobilka pouze 5 500 Kč.