Test Mercedes-Benz A 180 CDI (2014): Stylový hatchback, který jezdí opravdu za málo

Mercedes-Benz třídy A se poprvé ukázal v roce 1997 na frankfurtské Auto Show. První generace W168 sázela na sandwichovou konstrukci, která umožňovala v relativně malém autě nabídnout hodně prostoru. První áčko se také proslavilo nepovedeným tzv. Losím testem, po kterém Mercedes začal instalovat systém ESP v základní výbavě. Původní áčko vydrželo ve výrobě do roku 2004. Následně dorazila druhá generace, která po vzoru první lákala především na prostornost.

V roce 2012 ovšem přišla třetí generace, která se rozhodla místo praktičnosti nabídnout především styl. A musíme říct, že za nás se design Mercedesu povedl. Třetí generace je v nabídce německé automobilky stále, i když již v modernizovaném provedení, které se ale liší pouze v detailech. A my tu dnes máme původní provedení třetí generace z roku 2014, které nám na test zapůjčila společnost Auto ESA.

Pod kapotou námi testované varianty se nachází 1,5litrový naftový čtyřválec od Renaultu, který je naladěn na 80 kW a 260 Nm. Tento výkon dostačuje na zrychlení z nuly na sto za 11,3 vteřin a maximální rychlost 190 km/hod. Na první pohled se nejedná o nijak lákavou verzi, jelikož Mercedes s motorem od Renaultu a navíc s malým výkon nezní nic moc. Jenže ve skutečnosti to je docela dobrá motorizace. Motor je totiž poměrně živý a na normální ježdění má výkonu dostatek. Naftový čtyřválec má příjemný a kultivovaný chod, který by jen nemusel tolik pronikat do kabiny vozu.

Velmi dobrá je i spotřeba. Mercedes s tímto motorem patří mezi nejúspornější naftová auta, se kterými jsem kdy jel. I ve městě totiž lze jezdit pod 5 litrů na sto kilometrů. A když se budete opravdu snažit, tak na okresce se dostanete i na 3 litry na 100 kilometrů. Na dálnici pak počítejte se spotřebou lehce přes 4 litry. Naftová jedna-pětka je v našem případě spojena s šestistupňovým manuálem, který má přesné dráhy a je radost s ním řadit. Pokud nutně nepotřebujete automat, tak doporučujeme vzít rozhodně manuál. Automat v áčku totiž nepříjemně cuká a to zejména při rozjezdech. Abychom ale Mercedesu nekřivdili, tak je třeba říct, že Mercedes dává do motoru od Renaultu například jiný vstřikovací systém, takže Dacia Sandero nemá zcela totožný motor.

Naladění podvozku je oproti větším Mercedesům tvrdší, ale na druhou stranu se rozhodně nemusíte bát, že by áčko bylo přehnaně tvrdé. Ale je prostě tuhé, což má za následek, že drží velmi hezky v zatáčkách, do kterých se i ochotně vrhá. Tohle většinou Mercedesy neumí. V řízení sice nenajdete příliš zpětné vazby, ale koresponduje s naladěním podvozku a jezdit s tímto Mercedes je tak překvapivě zábavné. A můžete hrát rovnou dvě hry – buď se snažit o co nejnižší spotřebu a nebo si užívat jeho chuť zatáčet.

Interiér je vyroben z kvalitních materiálů, působí bytelně a podle nás i dobře vypadá. Daň za styl pocítíte nejvíce právě v interiéru, který působí celkem stísněně a hlavně na zadních sedačkách moc prostoru nenajdete. A díky malým dveřím se dozadu i hůře nastupuje. Po těchto větách vás asi nepřekvapí, že ani zavazadlový prostor nenabídne moc prostoru (341 litrů). Áčko je tak uvnitř spíše pro dva.

Mercedes-Benz A 180 CDI lze doporučit, jestliže hledáte stylový luxusní hatchback (převážně) pro dva, který má nízkou spotřebou. Pokud chcete za svoje peníze dostat především praktičnost, tak se poohlédněte po jiném voze. A ještě je třeba dodat, že třída A si velmi dobře drží svojí cenu a i testovaný exemplář se základní motorizací a se zhruba 60 000 kilometry na tachometru vyjde na 430 000 Kč. Třída A je poměrně drahá i jako nové auto. Není problém si naspeficikovat auto i za více než milion korun.

Za zapůjčení vozu děkujeme společnosti Auto ESA. Vozy Mercedes-Benz, které má Auto ESA v nabídce, naleznete zde.