Slovácký okruh 2014 Veronika Hankocyová
První závod letošní sezony na přírodním okruhu už mám za sebou v severoirském Cookstownu s týmem RT&E, kde jsem se umístila ve třídě Support Junior B na šestém místě. V Supertwinech bylo hodně znát, že jedu na produkční motorce, takže jsem dojela v závodě B na sedmém předposledním místě, protože jsem se nemohla dostat přes dva jezdce před sebou, byť jsem měla rychlejší čas na kolo, ale na druhou stranu beru jako úspěch, že jsem se dostala sítem kvalifikací. V sobotu se totiž jela jen jedna kvalda do každé třídy a to jen na pět kol. Chce to prostě víc zkušeností a naučit se se slabší motorkou předjíždět.
Do Starého Města na Slovácký okruh jsme jely s Lenkou Pospíšilovou jako mechanikem spolu s týmem MIRT, za který jede Michal Indi Dokoupil. Bohužel ještě nebyl čas nalakovat nové kapoty od Motoforzy, a tak se mi o „design“ postaral Indiánův mechanik Aleš Sýkora. Šnek, kytka a čmelák, který původně vypadal jako okřídlený párek na pravé straně, chlápek na raketě na levé, a pokémon Pikaču s pokéballem na předku, no co k tomu dodat.
Počasí bylo fakt na houby, foukal silný vítr a do toho nám začaly problémy s převodovkou. V prvním tréninku jsem tak odjela jen pár kol, než došlo k přerušení, a pak už ani nenastoupila. Řazení šlo bez problému jen po trojku a od čtyřky výš se už nedařilo řadit kvalty na první pokus, ale většinou až tak na třetí, což znamenalo velký zdržení. To samé bylo i s podřazováním, takže třeba v zatáčce na mostě, kde bych měla jít ze šestky na dvojku, jsem měla čtyřku a to jsem se pak docela i zpotila, jak jsem byla dlouhá. Zatím to vypadá na vidličku řazení nebo něco podobného, ale to bychom stejně nedokázali na místě hned vyřešit. Čas z prvního tréninku 2:04.1 tak nebyl žádný zázrak.
Začala jsem s Lenkou běhat po depu a zjišťovat, kdo by mohl půjčit motorku. Nabídl se Pavel Navrátil, tímto moc děkuju, ale do druhého tréninku už zbývalo jen pár minut a tak jsem skočila na svoji ER6, kde jsme aspoň posunuli řadičku tak, abych se do ní mohla víc opřít. Ve druhém tréninku už to bylo o něco lepší. Sice se mi nedařilo vždycky zařadit hned, ale povedlo se mi aspoň jedno rychlejší kolo 1:58.7, které stačilo na osmé místo ve Twinech a na dvacáté celkem na startovním roštu i s Monama.
Do závodu už jsme s motorkou nic nedělali a doufali jsme, že to pojede aspoň tak jako ve druhé kvaldě. Start bylo takovej normální, ale moc jsem se necpala nikam do tý tlačenice, protože jsem se obávala toho, že zase neodřadím do první zatáčky a navíc jsem zrovna tady loni měla nehodu, kdy mě trefil jiný jezdec, takže jsem se nepouštěla do žádných větších akcí. Po prvním průjezdu jsem byla na celkovém 21. místě a začala se pomalu prokousávat dopředu. Nejdýl asi trval souboj s Vladimírem Šnajdrem z týmu Road Racing Liberec, u kterýho jsme se myslím dobře bavili, a pak už jsem se snažila dojet ty před náma, které jsme mezitím ztratili z dohledu. V posledním kole jsem byla na celkovém šestnáctém místě a mezi Supertwiny na sedmém. Indiána už jsem měla na zádech, ale neopovážil se mi to kolo dát 😀
Po všech těch problémech to nakonec nebylo tak špatný a čas 1:54.8 ze závodu je přece jenom aspoň zlepšení, tak uvidíme, jestli se nám podaří motorku do Hořic opravit. Díky celému týmu MIRT za pomoc a organizátorům i všem ostatním za bezva víkend!
