Chcete si koupit létající auto? Víme které si vybrat!
Znáte to. Sedíte v koloně na rozkopaný D1, klimatizace nefunguje, z éteru samé lepší věci, prostě den blbec. Kolikrát jsme si už jako kluci představovali, že v ten moment by jsme nejradši vytáhli vrtuli a uletěli pryč. Ha, ta doba nastala! Tu a tam se auto, které lítá, již objevilo. I níže v textu vám nabízíme další dvě varianty „létajících“ aut. Ovšem PAL V ONE se nám v redakci líbí nejvíce. Je sexy jak na silnici tak ve vzduchu.
PAL-V One je létající automobil se schopností STOL zkonstruovaný nizozemskou firmou PAL-V Europe NV. Vozidlo se ve vzduchu pohybuje jako vírník (autogyra), je vybaveno tlačnou vrtulí v zadní části karoserie zajišťující dopředný tah a rotorem, který během letu vytváří vztlak. Název PAL-V je akronym, znamená „Personal Air and Land Vehicle“ (česky osobní vzdušné a pozemní vozidlo).
Vývoj a konstrukce
Nizozemská společnost PAL-V Europe NV dokončila pozemní zkoušky prototypu v roce 2009. Dvoumístné vozidlo je opatřeno 3 koly, jedním vepředu a dvěma vzadu. Je poháněno benzínovým motorem Mistral, k dispozici budou i motory na bionaftu nebo bioetanol. PAL-V zvládne akcelerovat z 0 na 100 km/h za méně než 8 sekund a dosáhne na silnici maximální rychlosti 180 km/h. Při konverzi na létající prostředek je nutno zastavit, není možné tuto přeměnu uskutečnit za jízdy. Vysune se ocasní nosník a rozloží nosný rotor. Tato operace nezabere více než 10 minut. Hned po nastartování motoru se ze zadní části trupu vysune a rozloží tlačná vrtule, která zajišťuje dopředný tah. Při přeměně z vírníku na vozidlo je proces obrácený.
PAL-V potřebuje pro vzlet plochu dlouhou min. 165 metrů, může být zpevněná nebo travnatá. Přistávací dráha je výrazně kratší, stačí min. 30 metrů. Ve vzduchu dosáhne stroj maximální rychlosti rovněž 180 km/h. Pro horizontální let je nutné udržovat rychlost minimálně na 50 km/h. Dolet záleží na mnoha faktorech, např. na přepravovaném nákladu, povětrnostních podmínkách, verzi stroje atd. Pohybuje se v rozmezí 350–500 km. Jelikož je PAL-V všeobecně určen pro let do 1 200 m (VFR – Visual flight rules, let podle vidění), v mnoha zemích může vzlétnout bez letového plánu.
Hlavní rotor není poháněn motorem, při letu vytváří vztlak díky působení aerodynamických sil. Jelikož má PAL-V pomalejší rotaci nosného rotoru než vrtulník, je tišší. V případě selhání motoru pohánějícího tlačnou vrtuli je možno bezpečně přistát, dokud si rotor udržuje autorotaci.
Specifikace
Technické údaje
Posádka: 2
Kapacita: 1 pasažér
Délka: 4,0 m (v pozemním módu)
Šířka: 1,6 m (v pozemním módu)
Výška: 1,6 m (v pozemním módu)
Průměr nosného rotoru: ? m
Průměr tlačné vrtule: ? m
Prázdná hmotnost:[pozn. 1] 680 kg
Vzletová hmotnost: 910 kg
Pohon: motor Mistral, 148 kW
Spotřeba paliva: 8,3 l/100 km (na zemi), 36 l/h (během letu)
Palivo: benzín, později i bionafta nebo bioetanol
Zrychlení z 0 na 100 km/h: < 8 s
Minimální vzletová dráha: 165 m
Minimální přistávací dráha: 30 m
Výkony
Maximální rychlost: 180 km/h (na zemi), 180 km/h (v letu)
Minimální letová rychlost: 50 km/h
Dosah/Dolet: 1 200 km na zemi, 350–500 km ve vzduchu (dle verze)
Moller Skycar M400
Moller Skycar je prototyp osobního letadla – létajícího automobilu se schopností VTOL. Jeho vynálezce Paul Moller jej nazývá „Volantor.“ Pohon zajišťují čtyři motory. Podobné dopravní prostředky se pokoušel vyvíjet po čtyřicet let.
Skycar je momentálně ve vývoji. Je zamýšlena verze pro čtyři, ale i jednoho či šest lidí. Je prezentován jako auto, protože je zamýšleno jeho využití v běžné dopravě, a to kýmkoliv, kdo umí řídit. Předpokládá se, že ve verzi pro širokou veřejnost by řidič kontroloval pouze směr a rychlost, nicméně znalost pilotáže a trénink bude nutný. Později vývojáři uvedli, že za použití osmi levných wankelových motorů by mohla v porovnání s použitím reaktivních klesnout cena Skycaru eventuálně na cenu luxusního auta (100 000 $). Očekává se, že galon pohonných hmot spotřebuje za 20 mil letu, tedy podobně jako velké auto, ale je to pokládáno za nereálné.Vývojáři řikájí, že provoz vyprodukuje při vzletu stejné množství hluku jako nedaleká dálnice a že se tak bude dít jen po dobu pár vteřin, protože vystoupá rychle. Skycar již demonstroval v roce 2003 limitovaný let za uvázání na jeřábu. Další plánované zkušební lety, které se měly odehrát v polovině roku 2006, byly ale zrušeny. O rok později Moller vylepšil motory a upgradovaný prototyp se nyní nazývá „M400X.“ Vzhledem k článku v médiích z roku 2008 se předpokládá, že vzlétne v roce 2012.
Firma také vyvíjí mnohem rozvinutější model nazvaný M600 s kapacitou šesti cestujících nebo 900 kg užitečného zatížení.
Řízení
Skycar se nepilotuje jako tradiční letadlo s nepohyblivou nosnou plochou a má jen dva ruční ovládací prvky, které pilot používá k určování směru letu.[12] Motory se natáčejí při vzletu vzhůru, čímž umožňují kolmý start. Poté se otočí do normální polohy umožňující dopředný let.
Specifikace
Údaje pro M400X Skycar
Všeobecné charakteristiky
Kapacita: 4 osoby
Délka: 5,9 m
Rozpětí křídel: 2,6 m
Výška: 2,3 m
Prázdná hmotnost: 1 088 kg
Užitečné zatížení: 340 kg
Pohon: 4× ‚Rotapower‘ wankelovy motory s dmychadly, 180 hp (134 kW) každý
Výkony
Maximální rychlost: 531 km/h ve výšce 7 620 m
Cestovní rychlost: 491 km/h ve výšce 7 620 m
Dostup: 10 973 m
Stoupavost: 1 463 m / min
Aeromobil 2.5
Aktuálně se funkční létající automobil objevuje na Slovensku. Aeromobil 2.5, jak se výtvor jmenuje, byl představen v září 2013 na konferenci SAE Aerotech v Montrealu a jak jeho název napovídá, je evolucí dvojky, která se rodila dlouhých patnáct let. Sám má však za sebou pouhé tři roky vývoje.
Designér a konstruktér Štefan Klein není v oboru žádným nováčkem, konstrukcí aeromobilů se zabývá již od počátku poslední dekády minulého století. Sám Klein připustil, že na světě není jediný, komu podobná myšlenka nedává spát. Americká Terrafugia Transition je však založena na jiném principu. Aeromobil se může pohybem a otáčením změnit z auta na letadlo. je pochopitelně patentovaný a zájem o něj projevil i americký Úřad pro letectví a kosmonautiku, tedy NASA. Ten v současnosti podporuje individuální leteckou dopravu a takovýhle projekt nemůže zůstat stranou jeho pozornosti.
Oficiálně třetí, podle označení však dvouapůltá generace Aeromobilu létá a jezdí. Základním stavebním kamenem je ocelový rám, na kterém spočívá karbonová karoserie. I s křídly je stroj široký osm a dlouhý šest metrů. Křídla jsou skládací, bez nich měří létající auto do šířky pouhých 1,6 m. Délka mu samozřejmě zůstává shodná, přičemž celé neváží ani půl tuny, přesně 450 kg. Je to takový ultralight, který se může prohánět i po silnici. Vejdou se do něj dva lidé.
Aeromobil je poháněn vodou a vzduchem chlazeným čtyřdobým čtyřválcem Rotax 912, přesnější technické parametry agregátu zveřejněny nebyly. Existují dvě verze: s objemem těsně přes 1,2 l a 82 k, respektive větší a výkonnější 1,35litrová se 102 k. Na silnici umí upalovat přes 160 km/h a spotřebuje 7,5 l benzinu na 100 km. Maximální dojezd je 500 km. Aby se odpíchl od země, musí jet po runwayi alespoň stotřicítkou. Ve vzduchu dokáže letět i přes 200 km/h, minimální rychlost mimo pevnou zem je pak 60 km/h. A spotřeba? 15 litrů za hodinu, ve vzduchu navíc vydrží až sedm stovek kilometrů. Kam až dostoupá, to ale nevíme.
Chystá se i Aeromobil 3, který se zřejmě v roce 2014 začne malosériově vyrábět. Kolik bude stát, je také v tuto chvíli tajné. Ovšem je to pochopitelně kuriozitka pro bohaté. Hlavně Američany, protože soukromé létání je za mořem více rozšířené než na starém kontinentu. Na silnici se bude pohybovat jako normální vozidlo a ve vzduchu jako letadlo. Podle počítačové podoby je to ale stále futuristický dopravní prostředek se vzhůru výklopnou kabinou, který z horního pohledu nejvíce připomíná rybu.
No a jak to tak bývá, v Rusku už sou tak daleko, že si létající auto dělají důchodci sami 😉
zdroj auto.cz, wiky, youtube
