Vojta Fabián aneb smýkající se Favorit

Po Rally Legend Liberec jsem se dohodl s Vojtou Fabiánem, že s ním udělám rozhovor. Nyní jsem za to moc rád, protože Vojta není jen dobrý závodník, ale i obyčejný, mladý kluk, co miluje rally. Kdo viděl Vojtu na rally, tak na něj určitě nezapomene, není to proto, že závodí s nepřehlédnutelným oranžovým favoritem, ale pro jeho jezdecký styl. I když nemá nejvýkonnější auto v poli, vždy jeho průjezdy patří mezi ty nejatraktivnější.

Kdo tě k rally přivedl?

Můj první kontakt s tímto sportem přišel v roce 2001 na Rally Bohemia. V celkem živé paměti mám přeskupení v Plavech, kdy Roman Kresta nemohl nastartovat motor své Octavie WRC. Na závodech jsem byl s tátou a mým nynějším mechanikem Václavem Drapákem, takže se dá říci, že mě k tomu přivedli oni.

Jaké byli tvoje začátky v rally?

V roce 2006 jsem navštívil závod dnes již neexistujícího seriálu Car Winter Cupu. Zhruba dva dny po závodě jsem zjistil, že se může závodit od 14 let. Takže mě napadla myšlenka na vlastní závodění. Začínal jsem v Car Winter Cupu, na letišti v Hoškovicích jsem si tak mohl lépe osahat auto, posléze jsem přešel do závodů Amater Rallye pana Blahouta. Bez obrovské podpory táty by to samozřejmě nešlo.

Proč sis vybral pro svoje závodění právě Škodu Favorit? A proč oranžová barva?

V době, kdy jsme začínali auto stavět, byl k sehnání za pár korun, dílů taky ohromné množství, snad ani nebylo nic levnějšího k našemu závodění. Návrh barvy byl obtížný, nechtěli jsme nic, co měli ostatní a chtěli jsme odlišit. Dalším kandidátem barvy byla hnědá, ale tu jsem zavrhl. Na Favorita jsem si prostě zvyknul a stal se mojí srdeční záležitostí. Začátkem roku jsem dostal nabídku na jeho prodání, po bezesném týdnu, který jsem měl na rozmyšlení jsem nakonec nepodlehl a auto si nechal.

Je nějaké jiné auto, které by sis při rally rád vyzkoušel?

No ideálně by to bylo Subaru Impreza S4 WRC;’98, v Čechách s ním jezdil například Tomáš Hrdinka, ve světě potom Colin McRae. Ovšem je dost nereálné. Takže pokud by byla příležitost tak bych si rád vyzkoušel Subaru Impreza GT.

Máš nějakou oblíbenou soutěž?

Vzhledem k tomu, že jsem z klasických soutěží jel pouze dvakrát Rallye Legend Liberec, tak není vybírání složité. Tým pořadatelů okolo Michala Rejchrta stále zlepšuje svojí soutěž. Tratě se mi velmi líbí, jsou spíše technické, obtížné, ale strašně krásné. Letošní noční rychlostní zkoušky měli perfektní atmosféru.

Je něco v tvé soutěžácké kariéře na, co rád vzpomínáš? A naopak na, co by si rád zapomněl?

Pohyb v tomto prostředí mi dal spoustu přátel po celé republice. To mě strašně těší. Nejraději vzpomínám na okamžik, kdy jsem stanul v rámci Amater Rallye Cupu na nejvyšší stupínek ve třídě juniorů za celou sezónu. Občas ty boje byli ve vteřinkách, a každý jel, jak nejlépe uměl. Jestli je něco na, co bych rád zapomněl, určitě to bude moje první a doufám, že navždy poslední nehoda. V Bělé pod Bezdězem jsem na mokru neprotáhl auto retardérem, zadní kolo přeskočilo pneumatiku retardéru, dostali jsme smyk a doslova letěli mými dveřmi na vzrostlý strom, pokusil jsem se auto přetočit, to se sice povedlo, ale na druhé straně silnice byla velká traktorová pneumatika, která auto vymrštila do vzduchu a trefili jsme rozdvojenou břízu, ta nás ještě stihla převrátit na bok. V šoku jsem vystupoval místem, kde bylo čelní sklo, následně jsem se vrátil pro kamarádku, které jsem nabídl místo spolujezdce. Po zjištění že spolujezdkyně zázrakem neutrpěla žádné velké zranění a teče jí pouze krev z prstu od střepu, jsem se zhroutil a oba nás pro jistotu převezli do Mladoboleslavské nemocnice na kontrolní vyšetření.

Kdo je tvůj vzor v rally?

Mým vzorem není nikdo jiný než mistr světa roku 1995 Colin McRae. Líbil se mi jeho atraktivní jezdecký styl a nasazení občas daleko za hranou. Za volantem soutěžních vozů předváděl nádhernou práci. Škoda že už není mezi námi, jeho odkaz „If in doubt, Flat out“ s námi ale bude žít navždy.

Máš nějaký nesplněný sen?

Mým nesplněným snem je start na nějaké šotolinové rally, ideálně v Anglii nebo ve Skotsku. Důvodem jsou krásné kamenité cesty, mezi stromy J

Jak by si zhodnotil Rally Legend Liberec 2013?

Letošní ročník byl pro mě celkem očistec, týden před závodem nám praskla hlava motoru, bohužel jsem žádnou jinou upravenou neměli, zachránil nás soused závodník Ondra Jirák a jeho taťka, kteří nám přenechali svojí rezervní. Pět dní do startu závodu, jsme Favorita oblékli do nových týmových barev a dodělávali se ještě některé maličkosti v interiéru. Ve čtvrtek jsme tak mohli odjet do dění soutěže. Až z dalekého Tábora přijel můj kamarád Honza Koutský, aby odnavigoval tento závod. Mám radost z letošního rozpisu, takhle dobře jsem si ho snad nikdy nenadiktoval. Před startem první rychlostní zkoušky jsme provedli běžný servis a na mokrých pneumatikách vyrazili za dobrodružstvím. Absencí světelné rampy to pro nás v noci bylo veliké trápení, silný déšť nám moc nepomáhal. Noc jsme přežili bez újmy. V sobotu ráno jsme se rozjeli, první servis byl krátký, takže jen tak tak jsme stihli drobné opravy, cestou kolem Ještědu jsme si vzpomněli, že nemáme dost paliva, v časové tísni si ani jeden z nás nevzpomněl. Paráda, máme asi 8L paliva na 80km, prostě nesmysl. Přejezdy auto lechtám, abychom doskákali na start, benzínu čím dál méně. Auto jako zázrakem vydrželo 2 rychlostky a 40 km přejezdů. V Hodkovicích nad Mohelkou tankujeme do prázdné nádrže, bohužel jsem měl u sebe pouze 200kč, Honza mě uklidnil, že má peníze u sebe ať to neřeším, po natankování za 400kč Honza hledá peněženku a s kleslým výrazem mi říká „Já jí nechal v depu.“. Naštěstí vedle stáli kluci s Elerou (Škoda 130LR) a bez otálení nám půjčovaly peníze, nakonec jsem ještě vyštrachal dalších 200kč v jiné kapse peněženky, takže jsme odjeli bez dluhu a s čistým štítem na rychlostní zkoušku číslo 8. Start se povedl, moc se mi to líbilo. Bohužel v polovině zkoušky nám, ale zakvílela převodovka a nešlo řadit, vzteky bych překousl volant, zůstáváme přetočený ve ,,vracáku“ a hledám něco, jak se vůbec rozjet, nakonec jsme tam dostali jen jedničku a dvojku a dojíždíme do cíle. Za časovkou zkoumáme, co se stalo, ale další 3 testy už neodjedeme a tak pro nás letos Liberec skončil, velikým zklamáním, auto mě poprvé někde nechalo…..

A co budoucnost? Ukážeš se ještě na nějaké rally?

Rally mám jako koníček, všechny moje vydělané peníze skončí v úpravách auta nebo náležitostmi okolo startu na některém závodě, nemám žádné sponzory, a tak zbytek peněz jde z rodinného rozpočtu. Kolikrát už jsem si říkal, co to stojí úsilí, peněz, času, a že už toho fakt nechám, ale když se pak rozjedu do závodu, tak si řeknu nic tak hezkého ti jiný koníček nenabídne. Příští rok bych rád odjel v první řadě Rally Legend Liberec a rád bych přidal alespoň jeden závod Rallye Cupu nebo Volného Poháru, ale všechno se bude odvíjet podle financí. Start jednoho závodu se pohybuje kolem 20 000kč, které jako student střední školy velmi těžko získávám.

Je něco, co by si chtěl říct na závěr?

Závěrem bych chtěl poděkovat Tátovi za jeho velkou podporu a trpělivost, Dále pak všem, kteří mi pomáhají při opravách auta, a na závodech. Neméně velké poděkování všem, kteří nám fandí jak u tratě, tak doma u internetu.