Power – Beauty – Soul
Pokud čtete moje články, jistě víte, že jsem psal i o Astonech Martinech. Psal jsem o tom, že s nimi se dostanete do jiného světa a jen opravdu vyzrálý člověk by po nich měl sáhnout. Aston totiž podle mne hraje spíš roli prestiže než čiré závodění. No a co se nestalo. Jeden se mi dostal do spárů. Osmiválcový Aston Martin Vantage a Grip Stig za volantem. Jeden den s anglickým frajerem.
Mám poměrně nabitý den. Tedy upřímně nemám co na práci, ale když máte Vantage před domem, musíte se s ním blejsknout před hodně lidmi. To potom dělá den úplně nabitým. Hlavně musím si vyzkoušet jednu věc. Kdysi tu jeden Aston prosvištěl a jeho hluboký tón byl slyšet ještě snad hodinu potom, co kolem projel. Hm, uvidíme, jak to dopadne, ale rozhodně mu naložíme ! Přicházím k autu a je to prcek. Menší než se zdá na fotkách. Ale hezký je. Jsou to takové plynulé linie, že byste na první pohled řekli, že nic na něm není. Mnoha mým přátelům se Aston nelíbí. Je takový studený a jiný. Je prostě anglický. Nicméně ani mne se extra nelíbí. Ovšem už jsem seděl snad ve všem co může sjet z tovární linky a Aston Martin byl vždy jiný. Proto k němu chovám respekt. Navíc má pod kapotou motor V8, který s vámi lehce zacvičí.
Otevírám dveře. Otevírají se klasicky, ale když jsou otevřené jsou malinko nahoru. Zepředu při otevřených dveřích auto pak vypadá jak malá moucha. Dveře hodně připomínají křídla. Sednete si a obejme vás kožený interiér. Dveře se zavřou, nastartujete. Objeví se nápisy Power, Beauty, Soul a motor zabručí. Sedačky jsou sportovní, ale přitom dostatečně pohodlné. Neváhám ani chvilku a na robotizovaném automatu nastavuji manuální řazení pádly. Vyzkouším jaké to je. Právě u Astonu se na pádla stěžovalo. Dneska ? Naprosto perfektní. Řazení pádly je dvakrát rychlejší než klasické řazení pákou. A když vás to nebaví, například ve městě, tak si nastavte automat a nic neřešte. Jenže mne to baví až moc. Naschvál tam dávám pořád co nejvyšší možný převod, abych musel za pomalým autem podřazovat a pak vystřelit jak blesk a předjet ho. Tak moc si to užívám. Ve měste je padesát ? Sakra… Zkouším být gentleman, ale nevydržím to dlouho. Auto se mi pod plynem kroutí a řve. Poutáte na sebe pozornost. Lidé koukají a vy zas koukáte, kde jsou policajti. Dostal jsem se do dopravní zácpy. Zkouším svůj iPod, ale rychle toho nechávám. Já se prostě jen tak válím v zácpě v Astonu Martinu. A ten pocit je opravdu krásný. Až teda na tu spojku. V tomhle robotickém automatu vždycky strašně odchází spojka. Problém s tím měl i model One-77. Jde o to, že spojka vlivem převodovky např. při couvání lehce odchází. Má životnost cca 40 000 km a popojíždění s ní je docela strašné. To auto buďto jede hodně, nebo nejede vůbec. O nějaké popojíždění spojka fakt nezná. Takže brzda plyn, než v tom najdete aspoň malý cit. Poslední auto přede mnou odjelo a já s dramatickým protočením kol předjíždím tři auta naráz a přijíždím k kruhovému objezdu na něm mírně letím bokem a pak ho opouštím kupodivu po silnici, ne ve škarpě.
Když jsem měl poprvé pučený supersport, sebral jsem se a jel jsem tehdy za svojí přítelkyní. Hnedka jsem zajel před její dům. Pak jsme se odebrali na jedno parkoviště, kde jsme… společnými silami… zamlžili okna. Jestli teda chápete, co tím myslím. Tentokrát ale mne tohle nenapadne. Aston je rychlé auto a kundolap jak prase, ale je to co ? Je to auto gentlemanů. Dokonce ani James Bond to v něm nedělal. Takže raději beru sako a doutníky a jedu za pár přáteli. Přijedu, kecáme, projíždíme se. Vypínám trakci a po blízkých vesnicích si užíváme pískání gum. Raději jen drobné. I když si věřím, nerad bych cizí auto někam poslal. Všichni vesničané vybíhají, ale Aston vždy mizí. Jako černý přízrak. Je to jak bariéra mezi klasickým světem a tím, ve kterém je jen Aston Martin Vantage.
Auto má brutální grip. To jsem při naší projížďce kamarádovi nesměl připomenout. Ihned mi řekl, že příští zatáčka se dá projet ve 120 km/h. Aston by to mohl zvládnout v 180 km/h. Zkusím to. Kdyžtak budu jezdit po poli. Aston najíždí a začínají se gumy jemně ozývat. My mezi tím máme mozek vedle hlavy. Jenže za takto brutální zatáčkou následuje ještě brutálnější vracečka, do které míříme dvousetkilometrovou rychlostí. Brzda a podřazení. Auto proletí a mírně se natočí bokem. Tak to dokáže jen Aston Martin. Pak rána z vejfuku a mizí me pryč. Tyhle supersporty jsou brilantní věc. Tak moc vás lákají k extrémně rychlé jízdě. Lidé se vás stále pokoušejí dohnat a pak se div nenabourají, když si vás za jízdy točí mobilem. Když jedu ve Ferrari, tak jim zamávám, dělám na ně xichty, nebo je trápím, protože jim ujíždím. Ale v Astonu Martinu jen tak jedu a dívám se dopředu. Možná proto, že Aston na mi přijde více snobský, ale přesto stále skvělý vůz. Respektuji ho, ale nekoupil bych si ho. Pokud na vás udělal dojem, tak do něj. Fandím vám. Nicméně tradiční anglický supersport na mne neudělal větší dojem než Ferrari. Ferrari je hezčí, má lepší odkaz. Aston je prostě anglický. Možná vhodný pro konzervativce, ale ne pro někoho výstředního, jako jsem třeba já.
Váš Petr „Grip Stig“ Horáček
foto by Filip Fabián
[nggallery id=312]
