Přísný Spreewald

Začalo to tak jak to, začíná před každým jiným závodem. Týden dopředu se vědělo, že se jede do Spreewaldu, ale nikdo z nás netušil jaké peklo na nás bude čekat. Endurance Masters seriál je znám tím, že se všechny závody jedou na písčitém podkladu, a ani pro tentokrát pořadatelé nezklamali.

Do kategorie 4×4 sólo se přihlásilo 9 jezdců, z toho bylo 5 z ČR. Čtvery kamna a jeden slon, to byla naše skvadra. V depu nás bylo plno, lítali jsme sem a tam, nebyli jsme zmateni, jen jsme museli absolvovat technické kolečko. Nejdřív přihláška, poté přejímka a šup pro čipy. Časomíra měla 30 minut prokluz, kluci časoměřiči byli úplně na jiném závodě než měli být. Po pár telefonátech, pořadatelé časomíru nahnali na místo určení a mohlo se závodit.

První hodinu a půl byl závod zábavný, ale pak se písek přesypal a nám začalo to pravé peklo. Čistě písečná trať se rozhrabala do nepojmenovaných rozměrů, všude byly vlny, díry, kořeny. Tlak na jezdce se stupňoval, což na vlastní kůži poznal Josef Hort, který se snažil srážce se zběsilou sportkou zabránit, ale bohužel se mu to nepovedlo. Oba vypadli ze sedla k nohám pořadatelů, ti vyděšeni k smrti co že se to na ně řítí za dva šílence, ani nestihli zvednout žlutou vlajku. Gradující tlak se podepsal i na Pavlu Novákovi, který raději odhodil chladič. Chabá výmluva, ale bez chladiče kamna nejedou. Závěrečný závod byl hodně nervózní, jelo se na krev a o poslední body, což věděl i Sacha Dietz, takže s mě chtěl nechat za zády. Ale to zdaleka nebyl můj plán, i já jsem jej chtěla předjet a nechat kdesi v zapomnění. Tak se i stalo a po krizovce, kde jsem myslela, že už ani nemám ruce, mi do žil vjel závodní adrenalin a bylo vymalováno. Do cíle jsem dojela první, za mnou František Šíma a až za ním Sacha Dietz. Nováček sedlající Jumbo 720R cílovou rovinku viděl jako 6.  Tak jsme se poskládali v posledním závodě celého šampionátu.
Výsledky: 1. Ollie Roučková, 2. František Šíma, 3. Sacha Dietz….