Jakubovi Kornfeilovi se v Malajsii nedařilo

V podobném duchu se bohužel pro našeho jediného stálého zástupce v nejslabší kubatuře Moto3 nesla malajská Grand Prix. Skvělé volné tréninky, po kterých následoval kvalifikační propad v podobě čtrnácté pozice. Vyhlídky na dobrý závod se ale také záhy rozplynuly a následoval tvrdý konec víkendu, který zapříčinil výsledek až za hranicí mistrovských bodů.

Jakub Kornfeil, Sepang (photo by MPAfoto.com)

Po dobrém startu jsme mohli našeho jezdce vidět, jak v prvním esíčku malajské trati udolal celkem tři závodníky. Tady ale světlý okamžik celého závodu končí, neboť se soupeři před našeho borce v zápětí opět přesypali. I přes veškerou snahu se však Kornfeil, jak již včera předeslal, nevzdával, bojoval, ale nestačilo to ani na pořádné udržení v boji o to 14. místo, kam se Jakub sice několikrát dostal, ale vždy jen do té chvíle, než se celá skupinka dostala do posledního sektoru trati, kde se nachází dvě nekonečně dlouhé rovinky. Naštěstí ale v závěru závodu začalo pršet a výkonové rozdíly na výjezdech a dlouhých rovinách se tak alespoň trošku smazaly. V posledním kole se ještě v nájezdu na dlouhou rovinku držel Kornfeil na patnácté pozici. Ze sleap streamu se přes něj ale přehnali Italové Antonelli a Tonucci. Na brzdách se však Kornfeilovi podařilo Tonuccimu odpovědět. Na Antonelliho už ale řada nedošla a Jakub Kornfeil tak odjíždí z Malajsie naprázdno, když proťal cílovou pásku na 16. místě.

Jakub Kornfeil: „Máme za sebou opravdu hodně špatný závod. Hned po startu se mně povedlo předjet tři kluky v prvním esíčku. Pak jsem se ale začal opět propadat. Co se dělo na rovinkách, to jsem opravdu nechápal. I když jsem na předposlední rovinku najížděl 15. ve větrném pytli za Jackem Millerem, Antonelli s Tonuccim mě bez problémů předjeli. Všichni jsme pak šli dost pozdě na brzdy s tím, že Alessandro Tonucci byl úplně nejdelší, a proto jsem mu to mohl vrátit. Na Antonelliho už to ale nestačilo, takže jsem zůstal bez bodu. I když se mi podaří soupeře v zatáčce objet venkem a dostat se tak před ně, na rovince přidají a pro mě je pak absolutně nereálné se za nimi udržet. Jako kdyby snad nebylo dost, že musím bojovat už tak s hodně silnými soupeři, ale také s motocyklem. Jsem z toho všechno opravdu hodně smutný. Vždycky jsem věděl, že musím závodit na tom, co mám, že nic jiného nevymyslím. Stejně je tomu tak i teďka a musím se s tím prostě nějak poprat. Chci moc poděkovat všem sponzorům, fanouškům a rodině, že při mně v těchto těžkých chvílích stojí.“