Splněný sen: Jak jsme stavěli dílnu
Ke každému závodnímu týmu, neodmyslitelně patří i pořádná dílna. Jenže tu jsme neměli a tak to chtělo něco vymyslet. Bylo několik návrhů kde to udělat. Jedním z těch prvních byla stodola, která je opravdu velká. Pěkné stání na 3 auta v pohodě, ale problém je stav budovy. Celá je postavená tak, že místo malty, jsou cihly svázané bahnem se slámou. Dělalo se to před několika desítkami let a je to taky poznat. Proto jsme se rozhodli, že stodolu předělávat nebudeme. Dál už nám zbývala jen jedna možnost. Místnost plná harampádí, která chtěla stejně vyklidit a udělat tam pořádek, ale nikdy mě nenapadlo, že by z toho mohla být dílna. Říkám si v hlavě že to bude asi nakonec ta nejepší možnost co mohla nastat.
Po několika týdnech plánování jsme začali dělat první krůčky. Vynosilo se to harampádí co bylo vidět, jenže najednou taťka začal odkrývat „zeď“ zabouchanou deskami. ,,No to si děláš srandu ne?!“, zakřičel jsem na taťku. Co myslíte že tam bylo? Jestli si myslíte že další zbytečnosti, tak si myslíte správně. Čekal jsem že to každou chvílí skončí, ale to nošení bylo nekonečný. Po pár dnech jsem se přeci jen dočkal. Ale později jsem zjistil, že to nošení bylo zlaté oproti tomu co následovalo. Vykopat celou dílnu o 50cm níž, protože je tam půda mokrá. Kdyby se tam šlo aspoň dostat UNC (malý nakladač), tak by se člověk ani tolik nenadřel. Jenže jsme museli vozit více jak 200 koleček ručně. Po pár hodinách jsem tu dílnu začal proklínat, jelikož jsem toho měl už opravdu dost. Ale zatl jsem zuby a jelo se dál. Po vykopání se navozil štěrk a položila se zámková dlažba, kterou pokládala moje šikovná maminka.
Za to bych jí chtěl moc poděkovat, protože málo žen by to zvládlo. Na chvíli jsme si od dílny dali pokoj. Museli se dělat i jiné práce, tím pádem se to všechno o pár týdnů odložilo. Jeden den zamnou taťka došel, že jsou objednaní zedníci a půjdou udělat omítku v celé místnosti. Měl jsem neskutečnou radost, že se zase udělá o další práci víc. Zedníci došli, zaměřili si vše, ale byl tam další problém. Jedna zeď nepůjde udělat. Problém na té zdi byl ten, že byla dozděná ze zbytků cihel a taky to tak vypadalo. Vymyslelo se ale super řešení, že tam našroubujeme latě a přiděláme dřevotřísku. Druhý den už vše bylo nařezané jak bylo potřeba. Jak se lidově říká, sedlo to tam jak prdel na hrnec. Přiznám se, mně se to zezačátku moc nelíbilo, protože každá deska měla jinou barvu, ale jak se to natřelo na bílo, tak nejde poznat že je to nějaká deska. Teď se zase vrátím k zedníkům. Vše udělali za pár týdnů, počítám k tomu i to, že to vše muselo zaschnout. Najednou naskočil úsměv od ucha k ucha a každou hodinou jsem se chodil dívat jestli se mi to jen zdá nebo je to pravda. A pravda to byla!
Po zaschnutí se začalo natírat. Já jsem v té místnosti nenatřel ani jednu zeď, protože se to dělalo všechno přes týden po večerech a to jsem byl na intru. Dojel jsem v pátek domů, šel jsem se pozdravit tradičně s mamkou a sestrou. Otáčel jsem se, že už půjdu do pokoje, když tu najednou na mě taťka křičí:,, Běž se podívat do dílny a řekni mi, co na to říkáš“, tak jsem neváhal a šel. Jdu ve tmě, odemikám, otevřu vrata. Jdu k vypínačům a rozsvěcuji. ,,Hmmm, tak toto už je jiná liga“, říkal jsem si pro sebe. S radostí jsem vše zhasl, zamčel a běžel říct svůj názor. Dojdu do kuchyně, zbytek rodiny tam netrpělivě sedí u stolu a večeří. ,,Tak musím se ti poklonit kamaráde, teď už je to úplně něco jiného.“ Mamka i taťka se pousmáli a hned jsem věděl, že jsou spokojení s mým názorem. Taťka začal oblákat část stropu a zdi dřevenými latěmi, aby vše bylo zadělané a mělo to aspoň nějakou úroveň. Jakmile se vše zadělalo, bylo to vše zase mnohonásobně lepší. Už od té doby, co to bylo vše zazděné a zadělané, jsem si představoval, jak by to mohlo vypadat a co kde dát. Vše jsem probral s taťkou, přeci jen má více zkušeností. Potom přišel elektrikář a v celé dílně udělal elektriku, tak jak jsme to naplánovali. Další věc, co se musela udělat, bylo přestěhovat ponk z jedné dílny do druhé. Z ponku jsme vytahali všechny věci, rovnou se přetřídily. Vynesli jsme ho ven na dvůr, kde jsem ho obrousil. Ještě ten den jsme ho zanesli do dílny a tam jsme ho natřeli první vrstvou barvy. Celý víkend jsem jen natíral, ale to mi vůbec nevadilo. Na ponk se přidělal svěrák a celé se to napasovalo na určené místo. Paráda! Teď už se tomu dá říkat dílna! Nářadí mám dané zatím pod ponkem, jelikož se ještě uvažuje u probourání dveří mezi dílnama. Jedna má být zámečnická(pozn. ta bude taťky :D), druhá na závoďáka. Poslední dodělávka byla jen na zkrášlení, ale dala tomu ten správný šmrnc, jak se říká. Přidělávali jsme velký banner Kleber, který vyplnil prázdné místo. Teď už jen stačilo zajet autem dovnitř, ale o tom zase příště 🙂
Foto: z archivu (omlouvám se za kvalitu spodní fotky, bylo to foceno starým telefonem 🙁 )