Test Toyota GR86 (2023): Jednorožec
Zatímco většina automobilek se při vývoji sportovních aut vydala cestou přifukovaných motorů nebo rovnou elektrifikace, Toyota stále věří v lehká kupátka s atmosférickým motorem, pohonem zadních kol a manuálním řazením. A výsledek? GR86. Volně navazuje na legendu jménem GT86, ale přidává, co mnozí postrádali: více výkonu a kultivovanější projev motoru. Seznamte se s autem, které umí vykouzlit úsměv na rtech každého, kdo si řízení opravdu užívá.
Na první pohled je jasné, že GR86 a Subaru BRZ jsou blízká „dvojčata“, každé si ale vybralo trochu jiné „oblečení“. Toyota sází na výraznější příď, jinak se však silueta od minulé generace výrazně nezměnila – a je to dobře. Stále tu máme nízkou střechu, dlouhou příď a kompaktní rozměry, které perfektně sedí konceptu lehké zadokolky.
Za robustnějším předním nárazníkem najdete vůz s pohotovostní hmotností kolem 1,3 tuny, což je v dnešní době SUV a elektrických krabic prakticky rarita. O to víc potěší, že navzdory nízké váze vypadá GR86 sebevědomě. A nejen to – díky novým výztuhám a hliníkovým panelům je její karoserie o poznání tužší (o 50 % v torzi) než u předchůdce, což oceníte hlavně v zatáčkách.
Když se podíváme na užitné vlastnosti, tady samozřejmě nečekejte rodinný kombík. Zadní sedadla jsou spíš formální (anebo pro drobné děti) a při nastupování se většina dospělých tak akorát uhodí do kolen. Kufr o objemu 226 litrů však díky své šířce a možnosti sklopení zadního opěradla zvládne i několik menších zavazadel. Na každodenní dojíždění s velkými ústupky to ještě jde, ale GR86 se hodí hlavně jako víkendový parťák nebo radost na okreskách.
V kabině se Toyota drží hesla „vše, co potřebujete – a nic navíc“. Volant perfektně sedí v rukou, manuální převodovka má krátké přesné dráhy a sedačky s kombinací kůže a Alcantary poskytnou kvalitní boční vedení i pohodlí. Palubní desku zdobí 8palcový displej infotainmentu, který je docela přehledný a podporuje mobilní konektivitu. Nechybí samozřejmě fyzická tlačítka, například pro klimatizaci.
Přístrojový štít je praktický, dominuje mu především velký otáčkoměr. Připlácet můžete za vyšší výbavu Executive, která autu přidá 18palcová kola s lepšími sportovními pneumatikami a pár dalšími vychytávkami (např. LED světlomety s přisvěcováním do zatáček). Rozdíly mezi výbavami jsou minimální, ceník je na Toyotu tradičně jednoduchý: vybíráte jen ze dvou stupňů, manuálu či automatu (ten je o 50 tisíc dražší) a případně z placených laků.
Největší výhrada majitelů GT86? Slabý dvoulitr s plochou křivkou točivého momentu. V GR86 proto nově bije srdce o objemu 2,4 litru (atmosférický boxer), které dává 172 kW (234 koní) a 250 Nm v již 3700 otáčkách. Díky tomu má auto mnohem svižnější nástup výkonu a netrápí vás hluchá místa v nižších otáčkách.
Atmosféra tu dál rozdává radost z vytáčení – červené pole přichází až za sedmi tisíci otáček a zvukový projev je, i s drobnou elektronickou výpomocí, nádherně návykový. Jasně, pořád to není raketový zabiják na rovinkách, ale i tak stlačí sprint z nuly na sto za zhruba 6,3 sekundy. Hlavním kouzlem je ovšem odezva na plyn a průběh výkonu: žádná turbodíra, žádné čekání, jen čistá a lineární jízda.
Hlavní tahákem GR86 je ovšem podvozek – a že si na něm dali japonští inženýři vážně záležet. Nízké těžiště, ideální rozložení hmotnosti a zadní náhon se samosvorem Torsen, to je recept na neutuchající nadšení za volantem. Auto je čitelné, pomáhá vybrušovat řidičské dovednosti a v zatáčkách rád navodí lehce přetáčivý charakter. Na suchu se k limitu musíte trochu snažit, na mokru to ale odmění i začátečníka elegantními výjezdy bokem.
Podvozek se nevyhýbá tvrdosti – některé rozbité okresky umí být docela utrpení. Na kvalitních silnicích ale dokonale drží stopu, nepotkáte se s nepříjemným odskakováním a zvlášť ve sportovním módu stabilizace si člověk krouhá zatáčky s úsměvem na rtech.
Pokud si GR86 chcete pořídit jako jediný vůz, počítejte s tím, že pohodlnost nebude na prvním místě. Podvozek je naladěn tvrdě, v dálničních rychlostech motor točí vyšší otáčky (na 130 km/h to bývá lehce přes 3500 ot./min) a interiér tak musí bojovat s větším hlukem. Po pár stovkách kilometrů na kostrbaté silnici budete možná žehrat na chybějící adaptivní tlumiče – ty ale Toyota nenabízí. Zato se dá říct, že spotřeba až tolik nezabolí. Při klidné jízdě se dá jezdit kolem 8–9 l/100 km, s těžší nohou to jde do nižších desítek, což je na atmosférický motor se skoro 250 koňmi celkem ucházející.
Co říct závěrem? Toyota GR86 je dnes už opravdu unikát – předokolkové hothatche i přeplňované sporťáky s automatem lze sehnat různě, ale lehké kupé s pohonem zadních kol, samosvorem, atmosférou a kolem milionu korun? To je skoro zjevení. Ceny startují těsně pod hranicí milionu a s nějakým pěkným lakem skončíte lehce nad 1,05 milionu Kč. Ano, není to lidové auto, ale nabídka konkurence je v tomhle ohledu ještě skromnější (a obvykle dražší).
Jestli se smíříte s tvrdším podvozkem, nevyužitelnými zadními sedačkami a trochu hlučnější dálniční jízdou, odmění se vám GR86 neuvěřitelně hravou a přitom nezáludnou povahou. Je to přesně takové auto, které vás nutí hledat další zatáčky, řadit jednu rychlost za druhou a čas od času protočit záď tam, kde se vám nikdo nebude zlobit. Bude to chtít kus řidičského srdce (a lehkého přemlouvání, pokud máte rodinu), ale za tu čistou, poctivou a navíc relativně dostupnou řidičskou radost to stojí. Pokud ho tedy vůbec seženete, protože v Evropě je tohle kupé pořádně vyprodané. A vůbec se nedivím.
