Test Mitsubishi Space Star 1.2 MIVEC: Nová tvář pro skvělé auto do města

Současné Mitsubishi Space Star, které se v některých koutech světa prodává pod názvem Mirage, bylo představena již v roce 2012. Na český trh Space Star však přišlo až během léta 2018. Když jsem ho pak dostal na začátku roku 2019 k vyzkoušení, tak jsem si auto oblíbil. Až na vzhled. Ten přesto, že Space Star ještě než přišlo na český trh prošlo už modernizací, nebyl nic moc. Podobně jako já to zřejmě viděla i sama automobilka, jelikož v závěru loňského roku přišla s faceliftem číslo dvě. Největší novinkou je nová příď, které Mitsubishi říká Dynamic Shield. Space Star byl poslední model automobilky, který se u nás prodává, jenž tuto agresivní masku neměl. Nejmenšímu Mitsubishi modernizace přinesla hodnotnější vzhled, který je možné ještě dodatečně vyšperkovat paketem Sport za 22 990 Kč. Ten obsahuje mimo jiné sportovní rozšíření předního a zadního nárazníku či sportovní boční lemy prahů. Osobně bych si raději připlatil pouze za hezkou metalickou či perleťovou barvu, například zlatá Sand Yellow vypadá vážně skvěle, a sportovní paket vynechal, jelikož se mi ho jaksi příčí mít na autě, které má 80 koní. Ale chápu, že tento paket Mitsubishi nabízí.

Pod kapotu Space Staru si můžete nadále vybrat jeden ze dvou tříválců – 1.0 MIVEC (71 koní) a 1.2 MIVEC (80 koní). Slabší motor je určen pro nižší výbavy Inform a Inform+ a je spojen vždy s manuální pětistupňovou převodovkou. Silnější tříválec je určen pro výbavy Invite a Intense a kromě pětistupňového manuálu je k mání i s převodovkou CVT. Možnost si vybrat plnohodnotný automat do takto malého auta je poměrně neobvyklé – konkurence totiž nabízí maximálně robotizované manuály, které jsou mnohem méně komfortní.

Já jsem na testování dostal silnější motor 1.2 MIVEC s pětistupňovým manuálem. Space Star s tímto motorem zrychlí z 0 na 100 km/h za 12,6 sekundy a maximální rychlost je 180 km/h. Benzínový tříválec je vcelku kultivovaný a neřekne si o moc paliva. Manuální pětistupňová převodovka vyžaduje trochu zvyku – chod řadící páky je bez jakéhokoliv odporu. Velmi zlehka pak jde i spojka. Jde si na to ovšem bez problému zvyknout a dovedu si představit, že ženy to naopak ocení. Dynamiku má auto dostatečnou do rychlosti asi 110 km/h. Ve vyšších rychlostech už auto nejen pomalu zrychluje, ale začne být také hlučné a méně stabilní. Jizdně je Space Star oproti ostatním městským super mini dospělejší, ale zároveň není tak hravý a mrštný ve městě, ve kterém oceníte poloměr otáčení 4,6 metru. Celkově vyhovuje Space Staru klidná a plynulá jízda. 

V interiéru se toho moc nezměnilo. Jeho největší výhodou stále je to, že Space Star je o něco málo větší než konkurence, díky čemuž si dokážu představit, že je Space Star jediné auto v rodině. Na předních sedačkách se pohodlně usadí dvojice dospělých a nemusí se nijak omezovat. A překvapivě použitelné jsou i zadní sedačky. Zavazadlový prostor pak má solidních 235 litrů. Pochopitelně je třeba počítat s tvrdými a levnými plasty. Důležité však je, že rozložení ovládacích prvků je logické.

Nemilé překvapení si pro mě přichystal na křižovatce akorát systém start/stop. Když se mi motor poprvé vypnul po zastavení, tak jsem tento systém chtěl vypnout, protože ho nemám rád. Stisknul jsem tedy tlačítko pro vypnutí a myslel jsem si, že tím je vše vyřešené. I když mi tedy bylo trochu divné, že motor po vypnutí start/stop systému ihned nenaskočil, tak jako to bývá ve většině aut. Domníval jsem se tedy, že se motor spustí po sešlápnutí spojky, až se budu chtít opět rozjet. To se ovšem také nestalo. Abych tedy mohl z křižovatky odjet, tak bylo nutné systém zpět pustit, aby auto po sešlápnutí spojky spustilo motor, a systém start/stop vypnout následně, když motor běžel. Zkrátka, ve Space Staru vypínejte start/stop jedině s nastartovaným motorem. Jinak totiž neodjedete z křižovatky.

Jestliže za paket Sport bych si nepřiplácel, tak bych si naopak připlatil za paket Navi za 24 990 Kč. Obyčejné tlačítkové rádio (i když s podporou BT) už bych zkrátka nechtěl ani v takto levném autě a navíc příplatkový multimediální systém s 6,5palcovou dotykovou obrazovkou podporuje Apple CarPlay, což je pro mě snad ta vůbec nejdůležitější výbava ve voze. Milým bonusem pak je, že v rámci tohoto paketu dostanete i parkovací kameru, takže mi to přijde jako vážně dobrý kup. Jinak testovaná výbava Invite nabízí vše, co bych od levného městského vozu mohl jen chtít – nechybí tempomat, klimatizace, vyhřívané sedačky, dešťový a světelný senzor, multifunkční volant či okna v elektrice. Zapomenout je třeba pochopitelně na moderní vychytávky jako monitorování mrtvého úhlu, udržování v jízdním pruhu či adaptivní tempomat. Z tohoto pohledu je Space Star ještě analogové auto a vlastně se mi to docela i líbí.

Pokud hledáte auto, které vás jednou za čas odveze dál než do obchodního centra, tak je Space Star ideální volba. Po poslední modernizaci má dokonce poměrně reprezentativní vzhled. Obávat se třeba není ani o spolehlivost – mechanika vozu je velmi jednoduchá a jedná se o Mitsubishi, které obecně hodně vydrží. Navíc ve voze není příliš elektroniky, která by se mohla časem rozbít. Na druhou stranu auto ale není žádné holátko a vším podstatným disponuje. O tom, že je Space Star zajímavá koupě, svědčí také to, že nejlevnější verze je na našem trhu již vyprodaná pro letošní rok. I přesto tento malý hatchback pořídíte už za 265 850 Kč, což je cena za druhou nejnižší výbavu Inform+. Testovaná verze se silnějším tříválcem a lepší výbavou pak přijde na 289 850 Kč. I to je furt dost dobré. Kompletní ceník naleznete zde.