Dámský test Citroënu DS3 Racing: Jak sbalit kluka v deseti minutách

Pánové, nebojte se se. Stále jste na stránkách GripTV a ne ženského časopisu. Každopádně v životě jsem nevěřila, že někoho sbalím na auto. Ale zažila jsem to na vlastní kůži, jelikož Citroën DS3 Racing přitahuje muže jak vosy bonbón. Líbil by se všem i po svezení? To jsem se pokusila zjistit v dalším testu.

Když jsem dostala na testování Citroën DS3 Racing, myslela jsem si, že kluci v Gripu se zbláznili. Mám přece zkoušet typicky ženská auta, která jsou vhodná na nákupy, nebo pro rodinné výlety, nebo na popojíždění ke kadeřníkovi. A tohle auto fakt není typicky ženské. Co na plat, byla to výzva a hlavně zkusit se má vše.

Na první pohled se DS3 Racing jeví jako dokonalé auto, jelikož jeho vzhled je vážně povedený a správně drsný (prohlédněte si například propracovanou grafiku předních nebo zadních světel). To, že se vážně líbí, dokazuje také fakt, že několikrát během testování se mi stalo, že si někdo auto chtěl vyfotit. Bílá karoserie, červené a karbonové doplňky prostě vypadají dobře. Jenže pak jsem si opět všimla samolepek, které díky testování začínám nenávidět. Nevím proč má někdo touhu lepit na auto samolepky. Je to příšerné. Uznávám, že je to osobní věc každého, ale prosím, mně už žádné auto s nálepkami do rukou nedávejte.

Po usednutí za volant vás čeká luxusní a stylový interiér, na kterém bohužel poznáte, že DS3 už je na světě nějaký pátek. Stáří auta nejvíce poznáte na dvou věcech – tempomat a ovládání rádia není na volantu, nýbrž pod ním na páčkách. Za jízdy nemáte absolutní přehled co mačkáte, takže se ovládání musíte naučit nazpaměť. Druhým ukazatelem, že se nejedná o nejnovější model, je informační systém. Při prvním používání jsem automaticky chtěla systém ovládat dotykem, ale to nejde, což nemusí být ihned špatně. Jenže ovládání systému je na nejvzdálenějším místě od displeje a ještě k tomu utopené dole. Když tedy překousnete nelogiku umístění, tak vás čeká mnoho tlačítek, které nedávají též smysl a ještě na jejich stisknutí systém jednou za čas nereaguje. Poté co si rádio vyladíte nebo navigaci nastavíte, tak je vše v pořádku. Rádio dokonce hraje velmi pěkně, na vrchnu palubní desky se konec konců automobilka chlubí dobrým audio systémem. Jelikož jsem milovnice hudby, tak bych audio systém v DS3 označila za průměrný. V obyčejném Citroënu bych řekla chvalitebný, ale tohle je řada DS, na kterou je třeba brát přísnější metr. Kvalita hudby se výrazně zlepší, pokud si pustíte hudbu z telefonu.

Naopak velmi intuitivní a příjemné je nastavování klimatizace. A opravdovým detailem pro hračičky je zabudované vonítko. Celkově bych tedy zhodnotila, že interiér je hezký, působí luxusně a závodně, ale hlavně díky stáří auta má své mouchy, jenž vás dokáží vytočit. Nějaký ten rok stará generace má také jednu obrovskou výhodu – v autě nenaleznete otravný systém start/stop. A pozor, pokud chcete někoho strčit dozadu, pak by měl určitě vážit do pětasedmdesáti kilo. Jinak se vám tam buď nevejde, a to si fakt nedělám srandu a nebo zažije neskutečně nepohodlnou jízdu. Naopak přední sedačky jsou velmi pohodlné a v zatáčkách vás krásně drží.

Ihned po nastartování 1,6litrový čtyřválec naladěný na 207 koní krásně zabrumlá. Po prvním nastartování jsem si myslela, že zvuk bude masakr celou dobou a delší cesta, kdy zrovna nebudu zkoušet vlastnosti auta, bude díky tomu znamenat pořádnou migrénu. Jenže zvuk uvnitř DS3 Racing není vůbec tak hlasitý, jak se může zdát ihned po nastartování. I když v matematice nejsem nejlepší, tak mi ještě před testem bylo jasné, že auto s hmotností 1,1 tuny bude ve spojení s více než 200 koňmi velmi živé. Čísla ostatně hovořily jasně – stovka za 6,5 vteřin a maximálka 235 km/hod. To jsou hodnoty, se kterými zvládnete zesměšnit většinu verzí BMW řady 5 a podobných aut.

Nyní po týdenním testování vidím největší problém v názvu auta, jelikož slovo racing ve spojení s drsně vypadajícím vzhledem evokuje ultimátní auto, které bude jinak absolutně nepoužitelné. A opak je pravdou. DS3 Racing je rychlý, předjíždět s ním můžete prakticky kdykoliv a nepotkáte příliš aut, kterým byste nedokázali ujet. Stejně tak podvozek vydrží více než vaše odvaha, jelikož auto drží neskutečně dlouho. Řízení je přesné, jen volant je potřeba po sešlápnutí plynu na podlahu držet vážně pevně, jinak vám síla motoru strhne řízení. Stejně tak převodovka je na francouzské auto přímo vynikající. Jenže jak jsem  naznačila o několik vět zpět, jedná se o skvělé auto se špatným názvem. Myslela jsem, že auto bude dělat rámus, dojet s ním na Malostranské náměstí bude naprosté utrpení a jet na otočku 200 km po dálnici bude na zastřelení. Ale není tomu tak. A já si myslím, že je to dobře. Nejedná se totiž o Golf GTI, který musí předvádět dokonalý jizdní projev. DS3 Racing je stylovka, která jezdí dobře se zachováním použitelnosti. Jen kdyby se auto nejmenovalo Racing. Možná to je také důvod, proč na kufru nenaleznete nápis Racing, ale pouze malé R. Jo a pokud si DS3 Racing za 842 500 Kč koupíte, tak věřte, že další Racing na 99% nepotkáte a „obyčejné“ DS3 potkáte za týden zhruba dvě, což je mimochodem jeden z největších důvodů, proč si nekoupit Fiat 500, ale DS3!