Ani v úterý počasí nepřálo, přesto Indi odjel obě motorky
Pondělní ráno nebylo kdovíjak sluníčkový, ale všichni místní shodně tvrdili, že večer se určitě nepojede. Přesto Aleš s Lukášem od rána pracovali na motorkách, aby bylo vše na technickou, která začíná ve čtyři, připravené.
Po obědě se začalo počasí ještě zhoršovat, a když se za námi zastavil náš kamarád Stefan z týmu Penzkofer, upozornil nás, abychom si co nejdřív přikurtovali stany jak nejlépe umíme, protože se blíží vichřice o rychlosti 60mil za hodinu!
Zezačátku to vypadalo jako obyčejný déšť a vítr, ale kluci to přesto nenechali jen tak, a utíkali vše pořádně připevnit ke kamionu a k dodávce, a vnější roh stanu zatížili elektrocentrálou.
Tréninky byly samozřejmě mezitím zrušeny a my jen z kamionu koukali, co se začalo dít venku. Musím říct, že komu se chtělo na záchod, tak zažil pravej Saigon. Jakmile bouře dorazila k nám, některé stany venku nevydržely nápor a různě se potrhaly. Naštěstí ty naše to ustály, ale párkrát nás poryv větru zvedl ze židle, protože se zhoupl i celej kamion a vypadávala elektrika. I když jsme kamáč utěsnili, stejně nám do něj začalo zatíkat, takže jsme ještě bojovali s „povodní“ uvnitř, ale pár rolí papírových utěrek to nakonec zachránilo.
Navečer okolo osmé konečně přestalo pršet, a tak jsme se šli kouknout s trenérem a s klukama po okolí. Většina stanů v depu to přežila, ale stany diváků/motorkářů byly všechny na placku. Místní lidé jsou ale úžasní, a tak hned přes stránky na facebooku začali nabízet spaní u nich doma na gauči a „cup of tea“. Z toho samého důvodu se večer otevřely i některé ochody nebo školy, aby mohli motorkáři do sucha a tepla, a měli kde přenocovat. Když jsme chodili takhle po venku, tak dokonce i u nás zastavila sanitka, že mají u sebe jídlo a horké pití, ptali se, jestli jsme v pořádku, a jestli nepotřebujeme pomoc. Tohle je přesně to, proč se sem tak rádi vracíme…
Navečer jsme zašli na jeden Cider v depu, kde si ze mě všichni dělali srandu, že mi nejde ohnout prsteníček! Indián se dal do hovoru s mechanikem od Marie Costello a s jedním závodníkem z BSB třídy Superstock, ale přiznám se, že jméno jsem nepostřehla.
V úterý už bylo konečně počasí slušnější, a i když během dne dvakrát sprchlo, na odpoledne to vypadalo rozumě. Na technické kontrole byli tentokrát hodně ostří. Měli jsme povolení na kameru, která byla zapsána i v technické kartě, ale přesto jsme dostali trošku čočku, ale jinak jsme prošli naprosto v pohodě. Indián se na jízdu hodně těšil, protože Yamaha R6 je úplně nová a bylo třeba ji zajet. V plánu jsme měli dvě kola na R6 a dvě kola na Kawasaki ER6, ale už dopředu jsme tušili, že se to může vyvrbit ještě nějak jinak, protože z důvodu silného větru a místy mokré trati byl trénink vyhlášen jako neměřený. Ani se nedivím. S Lenkou jsme byly rády, že jsme zalezlé v Press centru a vůbec si nedovedu představit jet v tomhle po trati.
Jako první vyjely na trať Superbiky a mezi nimi Indi na šestce. Dal si dvě kola, které máme i na kameře a poté přeskočil na Twina, se kterým jede třídu Lightweight. Na něm si dal ale bohužel už jen jedno kolo, protože začalo opravdu hodně pršet a zbytek tréninku byl zrušen.
„Podmínky byly takové, že hlavně v horách foukal strašně silný nárazový vítr a to není žádná sranda jet v tom rychle. Párkrát mě odfoukl mimo stopu, kde jsem rozhodně nechtěl být. Je docela těžký vychytávat momenty, kdy to přijde a jakou silou, takže jsem musel zvolnit. Přesto jsem se i mezi litrama dobře bavil. Motorka jela dobře, akorát nejvyšší kvalt byl takový línější, takže s tím si tady ještě musíme poradit. Místy bylo hodně mokro a pár jezdců dokonce i spadlo, takže jsem rád, že jsme to odjeli bez problémů. Když jsem jel na Kawasaki, tak jsem dojel Johna Bartona, který mi ukazoval rukou, ať jedu za ním. Říkal jsem si, že mi třeba chce ukázat, kde mám jak jet, protože je to fakt zkušenej borec, tak jsem na něm visel, ale nic se nedělo a akorát mě brzdil, tak jsem to nevydržel dlouho, a za chvíli mu ujel. V depu jsme se pak nasmáli, protože mi žádnou stopu ukazovat samozřejmě nechtěl, ale ani nechtěl, abych ho předjížděl ☺. Sice jsme neodjeli všechno, co jsme chtěli, ale každý kolo na Manu je důležitý!“
Ve středu 3. 6. 2015 nás čeká další trénink, tentokrát pouze na Supersportu, takže když všechno klapne, Indi by mohl dát čtyři kola na Yamaze R6.
