Rallye Dakar se sice rozloučila z bezpečnostních důvodů s Afrikou, výrazná česká stopa ale na černém kontinentu zůstává. Do 14 etap vedoucích ze Španělska přes Mauretánii a Maroko do Senegalu už po několikáté zamířili účastníci Intercontinental Rally, která směle pokračuje po stopách starého Dakaru.

Přejímky a první prolog všechny čekaly už ve slunné Almérii, srdíčko plesalo když jsem v kempu viděla jeden ČR tým za druhým. Prvotní nervozita z neznáma trochu opadla a hned po přejímkách, kde nejen jezdci, ale i servisní vozy museli projít nekompromisní kontrolou, pokračoval přejímkový kolotoč až k samotnému polepení startovními čísly.

• 1. STAGE v šest ráno zazvonil budík a první etapa je tu. Zatím se jednalo jen o seznamovák, kde jsme si osahávali práci s GPS a pomalu vklouzávali do tajů CPéček, to platilo zejména pro nás nováčky. A že se nás v letošním ročníku sešlo: Rostislav Plný za volantem Polaris RZR, Kamion Servis poskládaný z nového týmu v čele s klukama Tomášem a Jakubem, dalšími nováčky byl tým Dekonta, který si IRC osahali vůbec poprvé a, že to kluci vzali pěkně za pačesy vypovídá i výborné umístění, další novic za volantem byl bezesporu věčně usměvavý tým FRONTLINE H, aby nováčků nebylo málo ještě se za řídítky motocyklu objevil Rudolf Dvořák, kterého známe z okruhů Offroad Maratonů. Po 7 km nás čekalo nalodění na trajekt a následných šest hodin plavby, naštěstí pořadatelé zajistili zavízování přímo na lodi, což bylo příjemné zpestření času a taková malá bojovka. Opisovalo se ve všech pádech a nikomu nebylo vůbec divné, že mají skoro všichni závodníci z Čech stejné povolání – „pekař“. Po vylodění z trajektu jsme hladce prošli přes hranice a ještě než jsme se pustili do dlouhého přejezdu do prvního Bivaku, si vyměňujeme Eura za místní měnu. Jako bych se vrátila o století zpátky, kdy se vyměňovaly bony potají na záchodkách.

• 2. STAGE se na nás usmívala s příslibem velmi náročného dne ve velmi nehostinném prostředí. Když jsme v pět hodin vylézali ze zamrzlých stanů, nikomu nebylo do zpěvu, natož když jsme se blížili ke zasněženému Atlasu, kdy teplota padala raketově dolu. Jakmile se začalo rozednívat, rtuť teploměru ožila a každým slunečním paprskem bylo lépe. Každý z jezdců si hlídal svou startovní kartu, na které měl zapsané doby startů spolu s podrobnými zápisky hledaných CP bodů. Letošní ročník přinesl velkou změnu v prodloužení etap, ty se zejména v prvních třech dnech dělily do dvou měřených Erzet protkaných přibližovačkami. Zásadní bylo nastoupit včas na start a projet všechny CP, nebylo nutné projet všechny waypointy, ty sloužily jen k orientaci a správnému nasměrování jezdců. Naše nováčkovská grupa však pečlivě sledovala všechny body a s přesností jednoho metru všechny body posbírala, toto platí zejména u Rudy Dvořáka. Naopak velkým šprýmařem a namotávačem kilometrů byl Rosťa Plný, který migroval Afrikou sem a tam a to si ještě dovedl uzmout velmi dobré časy. Druhá Etapa byla pro mne velmi náročná zejména na sladění se s GPS. Stačilikrovteřina nepozornosti a najednou stojím na srázu před řečištěm, zkušený Josef Macháček profrčel se svým Dakarským speciálem okolo mě ukazujíc mazej zpátky na cestu. Předzvěst příkoří, které mně teprve čekalo přišla v zápětí, díky neopatrnosti jsem si urazila levou stupačku a celý nášlap, naštěstí mi manévr neurval řadičku a po rychlém telefonátu asistenčnímu vozu jsme se rozhodli pokračovat dál. Ještě, že okolo jeli kluci z týmu Frontline H, kteří mi nášlap s celou stupačkou schovali k nim do auta a dovezli mi jej do Bivaku, který byl vzdálen cca 400 km. První ostrou etapu ovládl Rostislav Plný následován Erikem Lesákem, Petrem Pískem a Dušanem Randýskem. Bez stupačky, ale přece jen v cíly jsem se ukázala ve velmi pozdních nočních hodinách na celkové 30. příčce.

• 3. STAGE byla prozatím nejdelší v historii seriálu Intercontinental Rally – 590 km. Trasa zamířila na západ od Merzouga do Tata po stezkách Rallye Dakar, první hadí spletenec mezi kaňony s hlubokými Fesh Fesh písky naznačily, že se v této etapě bude jednat o navigační oříšek. Pro mnohé týmy navigační chyby v první měřené Erzetě způsobily velké zpoždění. Druhý měřený úsek čítal na 200 km, kde následovaly klasické pouštní cesty z M’hamid do Tata podél jezera Iriki. V kategorii Aut dominoval Dakarský matador Josef Macháček. Čeští jezdci se blýskli i v námi sledované kategorii 4kolek, kdy Petr Písek dolítnul v celkovém pořadí na 19. místě, mně pro tento den přivítala celkově 20. příčka (stupačku mi Vype Racing mechanici bytelně zavařili a nadále jsem až do cíle pokračovala bez jakýchkoli technických závad), Erik Lesák pro třetí etapu urval 23. příčku. Motocyklovou kategorií otřásl Lukáš Černý, který dojel na celkově třetí příčce hned za Riverou a Merinem. U večerního brífingu jsme se dozvěděli jak dlouhý den na nás druhý den čeká – 670 km.

• 4. STAGE se odvelela do nejodlehlejší oblasti jižního Maroka, telefony zde nefungovaly a ten kdo neměl satelitní telefon byl odkázán na SPOT a hlavně sám na sebe. V prosinci byla tato oblast zaplavena přívalovými povodněmi, které místy změnily běžné pouštní cesty do bahenních pastí. Tyto pasti nejlépe vystihují videozáběry na trojici motocyklistů, kteří se do bahna zapasovali takřka po motor. Ale aby se Maroko ukázalo ve svém pravém světle, v oblasti hor se prověřily síly a ve 4. etapě odpadal jeden jezdec za druhým. Petr Písek okusil chladnou tvář hor, když kvůli technice musel přenocovat v horách na čtyřkolce. Ve čtyři ráno u Petra byli pořadatelé a z nelítostného prostředí jej transportovali na nejbližší komunikaci, odkud si jej vyzvedla Vype Racing Asistence. Bohužel díky technické závadě a následnému zmáčknutí spotu – SOS, byl Petr automaticky přeřazen do kategorie Adventure, ale nadále pokračuje směr DAKAR. První UTV v cíli bylo Dušana Randýska – na celkovém 11. místě. O náročnosti této etapy značily i pozdní příjezdy nejrychlejších motorkářů, ti vůbec poprvé přijeli do bivaku později než jejich doprovodné asistence. IRC pravidla umožňují vyžádání si trojice omluvenek na jednotlivé etapy, tuto možnost jsem zvolila právě pro tuto etapu a do bivaku jsem přijela na vleku Vype asistenčního vozu, na následující den si vyžádal tutéž omluvenku i Erik Lesák, který do cíle 4. etapy přijel opravdu pozdě k čemuž přispěla i technická závada.

Petr Písek bezprostředně po dojetí z Rally „Technickou závadu, kvůli které jsem potom dojel rally v Adventure kategorii jsem si způsobil sám. Bylo to jednak únavou, po 1,5 hodinovém vyprošťování stroje z bahna a jednak mojí nepozorností. Snažil jsem se dohnat zpoždění způsobené zapadnutím v bahně a nestačil jsem se vyhnout velkému kamenu na cestě. Tím jsem ohnul spojovačku na řízení a vytrhl ji z kulového kloubu na řídící tyči. Ještě jsem ji nasadil několikrát zpět a část trasy ještě dojel. Ale posléze už spojovačka vůbec na kloubu nedržela a nedalo se pokračovat dál. Bohužel se to stalo v asi nejméně přístupné části etapy, v horském údolí. V okruhu cca 100 km nebylo žádné lidské obydlí. Po nějaké době váhání asi ve 3 odpoledne jsem zmáčkl na zařízení SPOT tlačítko technické asistence, které mělo organizátorům oznámit moji polohu a fakt, že potřebuji technickou asistenci. Bohužel neoznámilo. Jak jsem se později dozvěděl, závada byla zřejmě ve slabých bateriích v mém SPOTu. Naštěstí se mi podařilo ještě zastavit posledního závodníka a poslat po něm zprávu organizátorům. To už jsem předpokládal, že se ke mě do tmy nedostanou a budu muset strávit noc v horách. Takže jsem střídavě dřímal na stupačce čtyřkolky a střídavě pochodoval kolem čtyřkolky abych se zahřál. Měl jsem s sebou 2 energetické tyčinky k jídllu a asi 1,5 litru vody. Takže hlady a žízní jsem netrpěl, jen jsem šetřil, pro případ, že by pomoc nedorazila, a já se musel vydat někam sám. Nakonec se pro mě pomoc dostala přes hory druhý den v 10 dopoledne. Ti mě potom dotáhli do nejbližšího města Aka cca 100 km od místa kde jsem stál. Tam pro mě přijelo auto VYPE assistance a pokračovali jsme do bivaku dalších cca 800 km. Tam jsme dorazili po 2. hodině ranní. Následující den jsem opravoval čtyřkolku a dál už pokračoval v Adventure kategorii. Strávit noc sám v horách byl zážitek sám o sobě, ale i tohle k dálkové rally patří.“

• 5. STAGE byla zkrácena na měřených 180 km, tak aby jednotlivé týmy měly dostatek času na opravy a načerpání sil po opravdovém masakru ze 4. etapy. V porovnání s předchozími 3 dny tato etapa byla relaxační a přímočará. Dušan Randýsek pokračoval ve svém stoupání v pořadí s 10. nejrychlejším časem dne a prvním místem ve třídě UTV. Ptáte se jaktože nepíšeme o Rosťovi? Bohužel hned po startu 4. etapy byl nucen odstoupit díky závadě na variátoru, ačkoli se celý tým snažil RZR posunout dál, variátor se přes všechnu snahu nepodařilo opravit.

• 6. STAGE byla velmi rychlou etapou, kde se v dobrém světle ukázala velká auta. Maroko je země neuvěřitelných kontrastů a intenzivního přísunu nečekaných zpráv. Etapa byla v ohrožení, díky absenci benzínu, ale tým Club Aventura Touareg otevřel své zásoby benzínu, všechny dotankoval a odpískání startu tak bylo zažehnáno. Etapové vítězství kategorie UTV opět putovalo k Dušanovi Randýskovi.
• Kompletní galerii ze závodů: vyperacingteam.cz/galerie/detail/108-intercontinental-rally-2015-kompletni-fotogalerie

Lite Class 2015 Winners:

• Car a overall – 1. místo Josef Macháek
• Moto – 1. místo Rudolf Dvořák
• Quad – 1. místo Ollie Roučková
• Buggy/ UTV – 1. místo Dušan Randýsek