Automobiloví nadšenci opět zamířili na Czechring v Hradci
Automobiloví nadšenci
V sobotu 18.5.2013 se na na CZECHRINGU v Hradci Králové konal pod záštitou RTC Chrudim tradiční Sprint Slalom za účasti více jak padesáti závodních aut různých značek závodních i sériových vozů reprezentovanými posádkami z různých konců republiky ač s rozdílnou kubaturou motorů, velikosti aut, značek a výkonů s jedinou láskou, která všechny dokáže spojit – autosport, zdravé a bezpečné soupeření a zdravý boj o poháry vítězů.
Všichni bedlivě sledovali předpovědi počasí, které ještě v pátek slibovaliy nádherné počasí sobotního dne, a nejspíše každý z jezdců, který ve svém okolí občas zaslechl uštěpačnou poznámku o jakých si deštích, měl radost v srdci, že i počasí sobotnímu závodu bude přát. Sobotní realita byla však jiná, po otevření depa a postupných příjezdů posádek, se nebe zatáhlo a spustil se silný déšť. Na tvářích jezdců se sice objevil smutek, ale v očích bylo znát odhodlání závodit a s nepřízní počasí se poprat.
Snad právě díky odhodlání jezdců a návštěvníků se brzy i počasí polepšilo a vysvitlo slunce. Organizátoři z RTC Chrudim operativně ke zvýšení bezpečnosti soutěžících bedlivě sledovali stav tratě tak, aby v průběhu závodů byla zajištěna co největší bezpečnost soutěžících.
Po provedených seznamovacích jízdách s tratí bylo pod vedením zkušeného organizačního týmu z RTC Chrudim Martina Kučery a Miroslavy Stíbalové provedeny administrativní a technické přejímky vozidel a provedeno to nejzákladnější- poučení a rozprava ředitele závodu Martina Kučery k posádkám zejména se zdůrazněním na bezpečnost jezdců a diváků, ale také na bezpečnost a dodržování pravidel v depu. Výbornou organizací v průběhu závodů nedošlo k žádným nehodám a zraněním a drobná poškození plechů byly spíše znamením náročnosti soutěže, která mnohým nezasvěceným divákům může připadat velmi jednoduchá.
Osobně oceňuji nasazení lidí jako organizátorů podobných podniků, kteří bez ohledu na svůj volný čas dokáží pro řadu automobilových nadšenců zorganizovat i finančně dostupné závody. Zejména si zaslouží ocenění při pořádání závodů zejména v dnešní složité době nejen z hlediska ekonomické krize, ale také důsledků negativní kampaně ne vždy objektivních médií k rally a automobilovým závodům jako takovým. Myslím si, že si zaslouží ocenění i řada posádek, které do svých závodních vozů dávají každou ušetřenou korunu a každou volnou chvíli. Zejména u mladší generace je nutné ocenit to, že tento koníček je mnohem lepší, než vysedávání na lavičkách, v restauracích a životu bez jakéhokoliv zájmu.
Jejich nasazení a umění řízení vozidel na závodních tratích mě přesvědčují, že mnohdy neoprávněné nazývání této skupiny jezdců názvem „ amatéři „ je nesprávné a neodpovídající jejich dovednostem. Není správné přehlížet tyto jezdce jako amatéry a to mnohdy jen proto, že jim finanční situace nedovoluje účast na podnicích v rámci České republiky. Ono totiž závodnické srdce neřeší, zda má či nemá jezdec licenci či nikoliv, nadání a závodní srdce není zaručeno jenom tím, že jsem či nejsem vybaven licencí. Možná by jsme jezdci s licencemi mohli u těchto „ amatérů „ hledat to, co se nám v profesionálních závodech vytrácí – přátelství.
Místo toho mnohdy nahrazováno závistí, namyšleností a arogancí.
Při sledování závodu jsem si vzpomněl na jedno úsloví, na které se v dnešní době pomalu pozapomíná :
Na jedno jsem vždycky věřil. Že nás Pán Bůh udělal všecky stejné. Jeden je bílý a druhý černý. Jeden je krásný, anebo poďobaný od neštovic. Ale všem je nám zima, když venku mrzne, a všichni se potíme, když praží slunce. A všichni musíme dýchat, abychom se neudusili. A všechny nás nakonec odvezou. Jinými slovy, všichni jsme smrtelní. I nesmrtelní. Ale pro tohle nesmíme jeden z druhého dělat otroka. Pro tohle každý, ať jeho táta byl prezident nebo dráteník, musí mít stejnou příležitost žít plný život. Nikdo si nesmí myslet, že je něco víc nebo lepšího, než ten druhý. Možná, že toho má víc v makovici, možná, že nosí lepší košili, že má fortelnější ruce, možná že má větší bicepsy……..
Ale tohle všechno ho jenom zavazuje, jenom zavazuje, aby toho udělal tím víc. Tím víc pro ty s menšími bicepsy a s horší košilí. Jenže tomuhle můžou věřit a rozumět jenom ti z lidí, kteří mají rádi lidi. Mít rád lidi a milovat lidi, to je celé tajemství a jediný recept na štěstí a to platí pro všechny. Pro mě, pro vás, pro Stalina, pro Trumana, pro celý svět.“ Jan Werich
Připravil : Pavel Vrba
Foto: Bob Hlávka
Zdroj: motormix.cz
