Historie Barum Rally- 1972-1980
Pouze jeden jediný rok uplynul od amatérských začátku a nově zrozený závod s názvem Barum Rallye byl rovnou zařazen do čtyřdílného seriálu federálního mistrovství Československa. V roce 1972 se na start chtěly postavit více než dvě stovky závodníků!
První “Barumka“ byla právě v roce 72 kdy byly přejezdy ke krátkým rychlostním zkouškám s asfaltovým povrchem, později k nim přiřazovaly i delší zkoušky na okruzích. Mezi časovými kontrolami a průjezdními závodníci absolvovaly stovky kilometrů, což bylo téměř na hraně zvládnutelnosti. Za necelých pětadvacet minut po startu druhého ročníku museli mít jezdci odjetý první měřený úsek mezi Hvozdnou-Slušovicemi a odjíždět na druhý měřený úsek ve Vizovicích. Pak jezdce čekal dvě stě kilometrů dlouhý přejezd ke dvěma krátkým testům na slovenském území. Pro všechny byla trasa stejná. Ať to byly tovární jezdci se Škodovkami nebo soukromí závodníci s Trabanty. Mistrovská soutěž lákala na start tehdejší domácí špičku. Na start se třeba postavil Vladimír Hubáček a Vojtěch Rieger pilotující vůz Renault Alpine A110. Legendární modrá “alpinka“ kralovala v sedmdesátých letech dvacátého století soutěžím od Šumavy až k Tatrám. Při Barum Rallye tomu nemělo být jinak. Jezdci automobilky Škoda, ale chtěli tento francouzský vůz porazit.
Hubáčkovi na záda šlapala posádka Oldřich Horsák – Jiří Motal, kteří jeli s výkonným prototypem Škoda 1500. Napínavý souboj mezi těmito rivaly byl také při Rally Vltava. Vladimír Hubáček v roce 1972 svoji oblíbenou soutěž vyhrát a Horsáka pak udolal v cíli druhého a třetího ročníku Barum Ralle. V roce 1974 nasadila do závodu značka Škoda atraktivní Škodovku kupé s výkonným motorem, ale nebylo jim přáno. Barum Rallye vyrostla v dlouhý a náročný mezinárodní podnik. Největší hvězdou soutěže se stal dvojnásobný mistr světa Walter Rörhl. Na start se postavil s vozem Opel Ascona, s kterým Walter vyhrál titul evropského šampiona. Opel se zastavil už na první zkoušce, Rörhl tak nikdy cíl Barum Rallye nespatřil. Další jezdec, který se postavil na start byl Wofgang Hauck, který přijel s vozem Porsche Carrera a s modelem 911 SC. Model 911 SC se stal po dalších deset let jedním z nejobdivovanějších soutěžních automobilů. V roce 1976 vévodila modrá “alpinka“ šestému ročníku, ale stalo se něco nečekaného. Do Renaultu nešel benzín, protože selhalo palivové čerpadlo. Vladimír Hubáček opustil scénu a do čela startovního pole se propracoval mladý Nor John Haugland. Po necelých pěti letech se John Haugland stal po Hubáčkovi druhým, který měl trojnásobné vítězství. Stotřicítka, to je auto, které vyhrávalo a nemělo tak velký výkon. Škodovka měla 1300 kubických centimetrů. Auto bylo skutečné závodní nářadí, a mohl si ho dovolit i soukromník. Do Gottwaldova (dnešního Zlína) od roku 1976 přijížděli čím dál kvalitnější posádky ze sousedního Rakouska, protože je lákal zisk bodů do jejich národního šampionátu. Svůj vztah k Barum Rally si například vytvářeli jezdci např. Franz Wittmann, Wolfgang ,,Pepo“ Šulc, Georg Fischer, Michael Dippold, Klaus Russling a další. Barum Rallye byla zařazena do středoevropského seriálu Mitropa Rally Cup. Začali do Zlína jezdit jezdci z Rakouska, Německa a severských zemí. Třetí místo v šestém ročníku vybojoval Švéd Ingvar Carlsson, který se při svém jediném startu dokázal zapsat do paměti fanoušků. Jeho krajan Bengt Lundström si ještě několikrát zopakoval soutěž v Gottwaldově a v roce 1978 se postavil na vítězné pódium. Soutěž vyhrál John Haugland se “stotřicítkou“. Ze států bývalého socialistického bloku začali přibývat také Italové, kteří dovezli krásné vozy. Mezi nimi byla i Lancia Stratos HF. Hned lepší atmosféra panovala kolem trati i v zákulisí byla markantně znát. Ale i v záplavě koní skrytých pod kapotami motorů dále vítězili “stotřicítky“. Legendární Franz Wittman jedoucí s vozem Opel Kadett GT/E, si musel pár let ještě počkat, aby se jeho jméno zapsalo do historie Barum Rally. V sedmém ročníku mohutně útočil, ale Václav Blahna si jeden ze svých životních úspěchů vzít nenechal. Stejně také Jiří Šedivý, který o rok později udržel za svými zády Maďara Attilu Ferjancze. Italů bývalo vždy plné město. Ti, co přijeli obdivovat dívky a užívat si života s těmi se nikdy moc nepočítalo, že budou nějak šlapat na paty předním jezdcům, ale s těmi rychlejšími se muselo koncem desetiletí počítat. Italové dotáhly vůz Fiat 131 Abarth, ale posádka Vanni Fusao a Mirko Perissutti těsně pod cílovou rampou skončili. Holt, měli moc technických problémů. V sedmém, osmém i devátém ročníku byla v mapě rychlostních zkoušek zakreslena trať, která byla přezdívána Strážnické safari. Tato trať se jela na Moravském Slovácku. Trať se klikatila v borových lesích mezi obcemi Strážnice, Vracov a Rohatec. Trať tvořil převážně jemný sypký písek. Tvořili si vněm velké koleje a tak vozy často zapadávaly. Příhody posádek z této trati kolovali ještě dlouho po té, co v roce 1979 zmizela z map Barum Rally. V jubilejním desátém ročníku se měnil koncept a itinerář trati Barum Rally. Žlutomodrá startovní rampa dříve stávala před zimním stadionem později před hotelem Družba a v roce 1979 se poprvé objevila v samotném centru města pod Velkým kinem. Posádky se z ní vydali více než sto kilometrů vstříc novým tratím, které daly koncem desetiletí vzniknout náročné sekci kolem Vsetína a Valašského Meziříčí. Trať již dávno nepokračovala za Slovenské hranice. Soutěž se stáhla z Javorníků, Beskyd i Bílých Karpat, poté na dlouhou dobu opustila vrchy Chřibů a tak soutěž získávala kompaktnější podobu. Velkou oblibu u jezdců i diváků měla rychlostní zkouška s názvem Pindula. Soutěž také nabídla i šotolinové pasáže nebo zaprášený asfalt. Na nerovném a často zaprášeném povrchu, odpadávali favorité soutěže. Hned v roce 1979 zde neblahý sportovní osud potkal špičkového italského jezdce Battistolliho, který se do startovní listiny zapsal pod pseudonymem ,,Lucky“. Společně se sympatickou spolujezdkyní Fabrizií Ponsovou se vydali vstříc rychlostním zkouškám. Jejich náskok přibýval po desítkách vteřin, i poté co se na jeho Fiatu 131 Abarth objevovali technické problémy. Špatné fungující spojka se pak podepsala na chybě. V jedné z náročných pasážích nově měřeného úseku mezi Kateřinicemi. Jeho vůz opustil trať a svou pouť skončil s poškozeným závěsem předního kola. Brány se poté otevřeli vozům Škoda 130 RS. Tovární jezdci škodovky se chopili šance (Haugland a Šedivý) a mezi něž se dokázal vklínit na stupně vítězů i Leo Pavlík s Renault 5 Alpine v domácích barvách Agroteamu JZD Slušovice. Haugland na jubilejním desátém ročníku završil svůj hattrick
Zdroj INF: 40 Let Historie Barum Czech Rally Zlín
Fotografie: brum.czechrallyeweb.net
