Závěrečné testy MKR za účasti Lukáše Peška

Připraveno! Teď už přijdou závody

Most – Dotestováno, vyladěno, připraveno! Teď už veškerou snahu mechaniků týmu MKR Technology o maximální vylepšení závodních speciálů na novou sezónu prokážou jen ostré závodní souboje. První je na programu za dva týdny v tureckém Istanbulu, takže zbývá poslední týden na jakoukoli úpravu. Severočeská stáj konstruktéra Maria Kresse však už teď hlásá: Na sezónu jsme nachystaní!

Poslední testy týmu totiž proběhly v tomto týdnu. „Tahače jsme zvládli všechny vyladit tak, že můžeme být spokojeni. Povedly se všechny úpravy, které jsme měli v plánu provést a opět jsme pokročili dál a zrychlili. Důležité je, že jsme nastavili shodně všechny naše trucky, které do šampionátu postavíme. Samozřejmě víme, že ani konkurenti přes zimu nespali, takže kdo jak na tom opravdu bude, ukáže až samotná sezóna, ale za nás se nebojím říci, že kluci odvedli obrovský kus práce a všichni věříme, že se dostaneme na absolutní špičku Evropy,“ shrnul se sobě blízkým odhodláním a bojovností šéf týmu MKR Technology Mario Kress.           

Dvoudenního testování, kde se sešli všichni tři piloti – Lacko, Oestreich a Bösiger, navštívil také motocyklový závodník Lukáš Pešek. Ten byl z černo-červených renaultů doslova nadšený. „Na truckracing jsem výrazně změnil náhled. Ty tahače jsou fakt plnokrevní závoďáci. Být to na mě, tak bych je nechal jezdit i dvě stě, protože ty koňské síly v nich jsou. Určitě budu týmu MKR držet pěsti a hlavně Adamovi přeji, aby se povedl titul,“ podpořil severočeské truckery Lukáš Pešek.

Jestli se opravdu podařilo dostatečně zrychlit a připravit trucky na sezónu 2012 ukáže historicky první zastávka na autodromu v Istanbulu, kterou šampionát začíná. Hned po ní o víkend později bude následovat závod v italském Misanu. Start proto bude hodně tvrdý. „Do Turecka vyjedeme takřka s týdenním předstihem – už v neděli večer. Na místě ale budeme až ve čtvrtek. Podobně časově na tom budeme při přejezdu do Misana, takže nás čeká velmi hektický začátek. Doteď jsme udělali maximum, ale i nadále budou rozhodovat drobnosti, takže doufáme, že se nás bude držet i nezbytné štěstí,“ dodal manažer týmu MKR Karel Neffe.

A jak vidí zážitek Lukáš Pešek se dočtete v následujícím rozhovoru:

Motocyklista Pešek: Tahač je plnokrevný závoďák

Most – Vůbec poprvé usedl motocyklový závodník Lukáš Pešek do kokpitu závodního tahače. V rámci posledního testování severočeského týmu MKR Technology před začátkem evropského šampionátu ho svezl pilot Adam Lacko. Jeden z předních českých motorkářů byl nadšený.

Lukáši, jízda v závodním tahači tě viditelně nadchla nebo se pletu?

Byl to super zážitek, na který jsem se moc těšil a mohu říci, že to splnilo má očekávání. Klidně bych jezdil i déle.

Svět motorů je tvůj život, ale na kolik je pro motorkáře truckracing zajímavý?

Když to vezmu trochu zpětně, dříve pro mě truckracing zrovna dvakrát poutavý nebyl. Představoval jsem si obyčejné tahače, které za sebou mají ty obrovské krabice, ale když jsem to viděl na vlastní oči, tak mohu říci, že je to normální plnokrevné závodní auto.

Z čeho máš větší respekt z rychlé motorky nebo pětiapůltunového monstra?

             Já se takových věcí moc nebojím. Sedal jsem do tahače s Adamem Lackem, což je výborný jezdec, takže o to méně jsem měl strachu a o to více mě to bavilo. Strašně jsem si to užíval, vůbec jsem se nebál a naopak bych klidně dával ještě víc.

Podobné možnosti a jízdy jsou pro tebe asi časté, ne?

Samozřejmě zkouším, co je možné. Každé takové setkání je pro mě hodně zajímavé, a když to řeknu upřímně, tak truckracing ve mně, v porovnání s jinými závodními odvětvími, zanechal ještě mnohem hlubší stopu. Větší pecka by už jen byla, kdybych ten tahač mohl řídit, protože jeden z mých opravdu největších zážitků, bylo řízení formule. Byla „třiapůlka“ renault a shodou okolností to bylo také na autodromu v Mostě. Ta na mě udělala hrozně velký dojem především brzdami, akcelerací, podvozkem. Díky téhle zkušenosti si snad ani neumím představit, jak musí fungovat opravdová formule 1.

Znal ses s Adamem Lackem už před jízdou? On je z Frenštátu a tvá přítelkyně bydlí v Rožnově, tedy prakticky kousek od něj, je to opravdu jen náhoda?

Naprostá. S Adamem se známe jen od vidění především z různých motorických akcí. Vím, že oba pochází z oblasti podhůří Radhoště, ale na to jsme přišli náhodou, když jsme si spolu takhle jednou povídali.

Jak ses tedy vůbec dostal do tahače MKR?

Jednou jsme se potkali s manažerem týmu Karlem Neffem, začali jsme se bavit a mě zajímalo, jestli bych se mohl svézt. Měl jsem být na jejich testování už před měsícem, ale to mi nevyšlo, protože jsem musel zase na své závody odjet o den dřív a nestíhal jsem to.

Nad tvým závoděním ale náhle začaly viset otazníky. Co se stalo?

V této chvíli, jak už běží světem, jsem jel mistrovství světa supersportů, kde mě tým najednou nahradil jiným jezdcem a teď jsme v podstatě v nějakém řešení celé situace, protože nahrazení bylo absolutně neprávem a musím se nějak bránit.

Tobě to také bylo poměrně dost netradičně sděleno, že?

Mně už v tom motorsportu začíná přicházet normální, že se dějí věci o vás bez vás. Je to smutné, ale dočetl jsem se o tom z internetu. Teď opravdu nevím, co se mnou bude, takže si dám dva tři měsíce pauzu a budu přemýšlet, co budu dělat dál.

Jakým styl relaxuje motocyklový závodník?

Doteď jsem moc nerelaxoval, naopak jsem makal snad nejvíc v mém životě, protože jsem chtěl udělat návrat na výsluní, který se mi teď překazil takovýmhle špatným jednáním. Teď nevím, nejraději bych někam odletěl, vypnul celé závody a přemýšlel, co budu dělat dál.

Dokáže být podobný den na závodišti odpočinkový?

Na jednu stranu je to relax na druhou mě to hlavně moc zajímalo a chtěl jsem se o tom dozvědět víc a to se mi podařilo. Nakouknul jsem na motor, na brzdy, na jejich chlazení, což je strašně zajímavá věc. Moc jsem si to užil a musím poděkovat celému týmu MKR a hlavně Adamovi.

Dozvěděl ses tedy něco nového, co výrazně změnilo tvůj náhled na truckracing?

Stoprocentně! Je to strašně zajímavý sport. Budu se opakovat, ale to auto je fakt plnokrevný závoďák a je jen škoda, že mají omezenou maximálku a nemohou jezdit třeba i dvě stě. O to by to bylo zajímavější, protože ty koně tam jsou a je škoda, je nevyužít. Hodně mě pak překvapilo, že jezdci používají prakticky jen dva převodové stupně – šestku, sedmičku a ty ostatní tam jsou prakticky k ničemu (usmál se).