Test Škoda Yeti 2.0 TDI (2016): Má ještě co nabídnout?

Škoda Yeti je s námi již opravdu dlouho. Poprvé jsme se s ní mohli setkat v roce 2005 na ženevském autosalonu, kde se Yeti ukázal jako studie. O čtyři roky později se na svět dostal Yeti v sériové podobě. Technicky vychází z Octavie Scout druhé generace. Má ovšem zkrácené převisy a větší nájezdové úhly. Vzhledově se pak jednalo o robustnějšího Roomstera a pozornost poutala zejména přední světla. Yeti byl též prvním vozem mladoboleslavské automobilky, který mohl být vybaven parkovací kamerou. Zákazníky si SUV od škodovky našlo velmi dobře. V červnu 2011 Škoda vyrobila již 100 000. Yetiho.

O dva roky později, v roce 2013, se Yeti dočkal faceliftu, který změnil zejména příď vozu. Ta přišla o přední kulatá světla. Kulaté tvary už nejsou v kurzu a Yeti se musel přizpůsobit. Ale přesto je vidět, že Yeti je z jiné doby. Když ho postavíte vedle jakékoliv jiné současně vyráběné škodovky, tak vypadá jako by ho navrhovala úplně jiná automobilka. Proto také není divu, že současná generace je na sklonku svého života. Již brzy dostane nástupce, který bude podobný Seatu Ateca. Nás však zajímalo, zda nyní umí ještě Yeti zaujmout jako nové auto. A tak jsme si od škodovky jednoho Yetiho půjčili na test.

Modernizace v roce 2013 přinesla také rozdělení na dvě verze. V nabídce je klasický model, který je podle automobilky určený například do města, a drsnější provedení Outdoor, které máme v testu my. Toto provedení kromě oplastování nabízí také lepší nájezdové úhly. A celkově v tomto provedení vypadá Yeti lépe. Ještě o kousek hezčí je podle nás verze Monte Carlo v červené barvě. I když je námi testovaný exemplář též červený, tak se o provedení Monte Carlo nejedná. Na výbavu si ale stěžovat nemůžeme, jelikož jsme měli k dispozici velmi štědře vybavený kus, který vychází z výbavového stupně Style. Vzhled tohoto SUV od škodovky není nejnovější, ale nám se i po letech opravdu líbí. A navíc nikdo určitě nemůže říct, že se podobá jinému modelu automobilky…

Pod kapotou námi testovaného auta se nachází koncernová klasika – diesel 2.0 TDI. V dnes již poměrně netradiční verzi, která nabízí jen 81 kW a 250 Nm. Výkon směřuje na přední skola skrze (pouze) pětistupňový manuál. Pokud chcete šestikvalt s tímto motorem, tak musíte sáhnout po verzi 4×4. Použitá technika je trochu ze „staré školy“, ale na druhou stranu funguje skvěle. Motor je výborně odhlučněný a převodovka je přesná jako švýcarské hodinky. Ve městě a na okreskách budete mít k dispozici dostatečné množství výkonu.

Na dálnici už je to však horší. Pokud chcete jet rychleji, tak budete často podřazovat a plyn mít na podlaze. A i přesto se ve větším stoupání žádného většího zrychlení nedočkáte. Jestliže ale jezdíte klidným tempem, tak vám motor bude zcela vyhovovat. Až na nedostatek výkonu si totiž nelze vůbec na nic stěžovat. Velmi náš potěšila i spotřeba naftového čtyřválce. I přesto, že jsme šli dvoulitru „po krku“ téměř neustále, tak jsme jezdili za 6,7 litru na sto kilometrů. S lehkou nohou a klidným tempem se určitě dostanete k hranici 6 litrů, což je na SUV výborná hodnota.

I přesto, že jsme měli drsnější provedení Outdoor, tak na ježdění v terénu jsme museli téměř zapomenout. Limitující pro nás byl zejména pohon pouze předních kol a pak celkově prostě Yeti patří spíše na silnici a nebo na dojíždění k chalupě. Obě tyto věci umí skvěle. Na silnici se totiž, trochu překvapivě, jedná o nejlépe jezdící škodovku, jestliže nebudeme počítat Octavii RS. S Yeti je na silnici, a nebo například někdě v lomu, zábava. Jestliže s Octavií je trochu nuda jezdit, tak s Yeti vás to bude bavit. Daň za zábavu je horší komfort oproti již zmíněné Octavii.

Často jsem se setkal s tím, že si lidé myslí, že je Yeti velké auto. Nelze se tomu příliš divit, Yeti skvěle „klame tělem“. Ale ve skutečnosti zas tak velký není. Například na délku má jen 4 222 milimetrů. A zavazadlový prostor je pro škodovku též netypicky malý. Bez rezervního kola má 415 litrů. A v závislosti na rezervním kole a dalších okolnostech může být ještě až o 105 litrů menší. Poměrně netradiční a nešikovné je tankování močoviny AdBlue skrze zavazadlový prostor.

Usednutí do interiéru znamená návrat o několik let zpět. Pokud máte doma dvojkovou Octavii, tak vám bude vnitřek Yetiho povědomí. Na druhou stranu to funkčně ničemu nevadí. Trochu nepříjemný je displej umístěný velmi nízko a utopená je též řadící páka. Staří Yetiho je vidět také na tom, že displej mezi budíky příliš nekomunikuje s velkým displem na palubní desce. Nastavení auta tak lze dělat výhradně skrze tlačítka na volantu. Staří se ukazuje i na fungování tempomatu, u kterého nevíte na jakou rychlost je nastaven. A jestliže jste čekali obří vnitřní prostor, tak ten nedostanete. I přes všechny negativa, která způsobuje zejména staří, se ovšem jezdí v Yetim docela příjemně.

Má tedy Yeti ještě co nabídnout? Rozhodně. Nehledáte-li nejnovější design a technologie, tak se stále jedná o velmi dobré auto s nízkou spotřebou, které je navíc velmi bytelně postavené. Nemůžete sice mít nejnovější asistenty, ale navigaci, Bluetooth, automatickou klimatizaci, bezklíčkové odemykání a startování a nebo dokonce i nezávislé topení v Yetim můžete mít. Jestliže ale chcete jezdit dynamicky a naftu, tak sáhněte po 110 kW verzi dvoulitru TDI. Námi testovaná varianta ve výbavě Style začíná s cenou na 584 900 Kč. Novinářský vůz má samozřejmě mnoho výbavy navíc, takže jeho cena je výrazně výše. Ale jsem přesvědčen, že dealer vám v současné době, na sklonku výroby, udělá slušné cenové zvýhodnění, takže Yetiho koupíte i za zajímavé peníze.